Jak se za deset let změnilo vnímání buskingu v Praze?
Velmi zásadně. Pamatuji si, jak výbušné to bylo téma pro obyvatele některých městských částí, jak negativně reagovali úředníci, jen slovo busking zaslechli. Díky festivalu se podařilo ukázat, že živé umění do ulic patří a že ho ve veřejném prostoru potřebujeme. Zároveň však nemůže fungovat bez pravidel a ohleduplnosti umělců. Ještě nás v regulaci čeká dlouhá cesta, aby byla kvalitní a skutečně smysluplná, ale věřím, že pozice pouličního umění je silnější než v minulosti.
Jak pracujete s případnými stížnostmi rezidentů?
V obecné rovině musím říct, že neregistrujeme žádný zásadní počet stížností na náš festival. Obecně pracujeme s konceptem, že výběr umělce přizpůsobujeme dané lokaci. Čili u Lennonovy zdi nebude hrát busker s bicími a velkým aparátem, ale třeba jen s akustickou kytarou. Naopak na Pavláku si můžeme dovolit i dechy nebo mírné ozvučení. Opatření máme mnoho. Festival má navíc ukázat soužití umělců a rezidentů v praxi, což se nám věřím daří dobře.
Zaznamenali jste během let nějaké neobvyklé momenty?
Situací je celá řada. Festival se koná ve veřejném prostoru, takže nikdy přesně nevíte, co se stane. Za dobu pořádání se toho událo hodně, vznikají spontánní a náhodná setkání diváků i umělců. Jednou k nám přijel italský hudebník, který tak moc chtěl hrát, že si během festivalu střihl asi 10 vystoupení. Loni se zase objevil Ben Cristovao na náměstí Republiky, které zaplnily stovky teenagerů, a atmosféra byla doslova hustá. Nebo se na Stalinu k raperům přidali někteří lidé z publika, kteří si přinesli vlastní nástroje, a spustil se zcela náhodný, ale neuvěřitelně kvalitní battle.
Prorazil díky festivalu nějaký neznámý busker na profesionální scénu?
Opakovaně se nám stává, že skrze veřejnou výzvu objevíme umělce, které pak zveme třeba následující ročník na stage. Samozřejmě stát se hvězdou trvá roky, ale z těch nedávných talentů, kteří vyskočili, jde třeba o projekty Jiný Metro, které letos uvidíte na stagi Na Příkopech, kapelu 20 Minutes, kterou si vybrala pro změnu jako předskokany kapela Mandrage, nebo smyčcový kvartet BBQ. Je zajímavé si uvědomit, že z ulice vzešly velké hvězdy jako Edith Piaf, Zaz, ale i Justin Bieber, u nás v Česku třeba i Jakub Ondra.
Letos slavíte deset let. Plánujete něco extra?
Každý rok se snažíme posouvat, zkvalitňovat program a obohacovat ho i o nehudební žánry. Těšíme se i na program Mladí ladí dětem, který posouvá kreativní schopnosti těch nejmenších. Momentálně také diskutujeme o projektu, který má ambici vyřešit problémy s buskingem v Praze, ale taky rozšířit možnosti umělců.
