Mít kliku je dobré. Mít ale kliku, která se nehodí ke dveřím, to není nic k vychloubání. Chápu, že z hlediska zcela praktického je to jen „něco“, co nám pomáhá vstoupit do dveří. Například v Sovětském svazu to už za Stalina dovedli k dokonalosti. Na mnoha vchodových dveřích nebyly kliky, domy se nezamykaly a k dispozici bylo jen unifikované madlo, které jste mohli chytit na dveřích v Moskvě, v Tbilisi, V Kazani i ve Vladivostoku nebo v Murmansku.
Doba předdevětaosmdesátá zavedla i u nás unifikaci. Hliníkové kliky a kryty zámku jednotného designu. Nebo sídlištní varianta taky bez kliky, jen s kovovým madlem. Bez ohledu, zda se jednalo o dům v moderní zástavbě, či v historickém centru. Na výběr nebylo, kliku jsme chtěli mít všichni. Jednotné kliky se vyráběly v masovém měřítku jako kdysi tam na východě tanky T-34. Nebyly krásné, ale byly výrazně funkční. Tanky i kliky.
Prochodil jsem teď Malou Stranu, podhradí i předhradí, i Smíchov a kus Holešovic, abych se podíval, jak je to s pražskými klikami. Být revizorem z UNESCO, tak Praze ocenění odeberu. Co si budeme povídat, mnohé kliky na domech, i gotických, z dávných věků jsou funkčně kliky, ale jinak prasárny. Některá řešení jsou ve stylu – hlavně, že se dovnitř nikdo nedostane. Lze pochopit, že každý majitel dbá hlavně na to, aby se mu do obydlí nevloupal nenechavec, bezpečnostní zámky a kování jsou dokonalé, ale moc s historií kolem neladí. Uznávám i fakt, že dobrý zámek, kování a klika nejsou za pakatel, nechat si vyrobit takové, aby to zapadalo do rezervace UNESCO, o tom bude i bohatý domácí přemýšlet. To jen i na obranu „klikařů“.
Tak se trochu pokochejte v naší malé galerii, zda byste toužili mít takovou kliku…
