„Objekt jako takový nemá konkrétního architekta, jako tomu bylo u mnoha významných státních budov v té době,“ přibližuje architekt Marek Tichý něco z dějin budovy i okolí, kde se vyráběly po druhé světové válce doslova světoznámé náklaďáky Praga V3S, „vétřiesky“. Stavbu prováděla známá stavební firma Nekvasil, která je podepsaná například pod Palácem Adria na Národní třídě či budovou Legiobanky v ulici Na Poříčí.
Po okupaci zbytku Československa v roce 1939 se sem nastěhovala německá zbrojní mašinerie. Daleko od bombardovaných říšských území tady vyvíjeli a vyráběli i bombardéry Junkers. Když na jaře 1945 Spojenci bombardovali Prahu, vzala za své nedaleko odtud, na Harfě, továrna automobilky Praga. Proto se přesunula do současných prostor.
Pragovka ožívá |
V roce 1992 výroba zmizela, industriální prostory Pragovky zaplnili malíři, fotografové i sochaři. Genius loci sem ale lákal nespočet filmařů, dalo se tu točit 19. i 20. století, první republika i válka. Zanedbanost ale teď mizí, byť se architekti snaží, aby průmyslové kouzlo místa bylo co nejblíž době svého zrodu. Už tu asi nenatočí neuspořádané originální výrobní prostory z časů minulých, ale částečný návrat k vizuální stránce 30. let možná bude znovu přitahovat filmaře. Už nyní tu tvoří umělci, firmy si pronajímají kanceláře. Se sousední rostoucí čtvrtí Emila Kolbena se i Pragovka a budoucí bytové domy či park propojí s potokem Rokytka.
