Když jste před dobrými takřka devadesáti lety někomu říkali, ať vás v Praze navštíví, nestačilo jen uvést ulici. Bylo to trochu jako v amerických detektivkách, kde si takový Phil Marlowe či jiný slavný literární detektiv upřesňoval místo zločinu a zjišťoval u postiženého, ve kterém okrsku ta či ona ulice leží.
Praha na tom byla podobně. Každá část města byla natolik samostatná, nejen administrativně, ale i intelektuálně, že jí záleželo i na tom, aby se některé ulice či náměstí jmenovaly podle nejrůznějších velikánů. Což dodávalo zdejšímu obyvatelstvu lesk a slávu.
Rvačka byla bezesporu o hrdiny českých dějin. Jak už naznačuje titulek, pražským oblíbencem byl Jan Žižka. Zatímco dnes najdete Žižkovu ulici doslova zastrčenou na jihu v Kunraticích, v roce 1938 jste se do ní mohli vydat v Karlíně, v Radlicích, Řepích, na Chodově, v Libni, ve Slivenci, na Smíchově, v Břevnově a v Modřanech.
Jan Žižka vévodí vrchu Vítkovu, Žižkovu a celé Praze. Nejvíc ulic ale ve mstě nemíval.
V počtu, také devětkrát, se ulici se jménem nejslavnějšího českého vojevůdce, vyrovnal literát Třebízský. V jeho ulici žili lidé třeba v Hostivaři, v Nuslích nebo ve Vysočanech.
Vyšehradská figurovala v rejstříku čtyřikrát, z toho jednou jako „třída“. Tu poslední jste našli na Novém Městě, zbylé, jako ulice, na Vinohradech, v Podolí a na Smíchově. Spisovatel Vrchlický vlastnil v Praze ulice čtyři, z toho jednu těsně za hranicí, v již zmiňovaných Kunraticích. Ostatní se nacházely na Chodově, v Košířích a Modřanech.
Ale abychom Žižkovi tolik nefandili. V Praze na konci třicátých let 20. století dostal na frak od zakladatele Sokola, od Miroslava Tyrše. Jeho ulic byl v Praze plný tucet. Nemohl, pochopitelně scházet, v již jmenovaných Kunraticích, měly ho Vršovice, Suchdol i Košíře a další části.
Jan Žižka má dnes ulici v Kunraticích.
Pětkrát jste mohli zamířit do Svatopluka Čecha (jak jinak, i do Kunratic). Bedřich Smetana, jeho výročí jsme si loni připomínali, byl ve městě jen sedmkrát, ale k tomu měl alespoň nábřeží a dvě náměstí.
Za Riegrem jste se museli vydat na jedenáct adres, včetně náměstí a nábřeží. Stejný počet si vysloužil v Praze Přemysl, měl tu ulice, nábřeží či náměstí.
Jedním z rekordmanů byl Palacký. Jeho třídami, ulicemi a náměstími se to v Praze jen hemžilo. Třináctkrát. Podobně na to byl Komenský, ten tu figuroval třináctkrát v různých formách, podobně jako někteří další velikáni se dělil mezi sousedícími čtvrtěmi. Chudák Neruda byl jen sedmkrát. Masarykovi se dostalo cti pouze třikrát. Císař Karel měl sedm pojmenování.
Pražským rekordmanem byl Mistr Jan Hus.
V současnosti je ve městě už jen Husova ulice na Starém Městě.
Husových ulic a dalších míst bylo osmnáct, byť o některou se, stejně jako některé jiné, také dělily sousední rajony. Podobně jako český mučedník Havlíček. Toho nejdete v seznamu hned třináctkrát. Ale třeba Božena Němcová, která šla za Havlíčkovou rakví, byla v roce 1938 jen třikrát.
