Je to takové nenápadné. Postavíte si vilu, dvoupatrovou, s přízemím tedy třípodlažní. Protože čtyři patra by už byla moc, přidáte na střechu nástavbu. Není to už patro. Je to vlastně jen „pochozí“ terasa, ale s menším útulkem proti nepřízni počasí. Stala se z toho v posledních letech pražská móda. Když si zmapujete okolí, nemůžete si nevšimnout, že za vybudováním toho, čemu jsem si začal interně říkat „kapitánský můstek“, protože mi připomíná velitelskou nástavbu velkého parníku, stojí touha po co nejlepším výhledu. Tyhle novostavební vily stávají převážně v již zavedené lokalitě rodinných domů o stejné výšce. Často ale zakrývají výhled na nějaký lákavý a hezký horizont. V Praze například na zdejší hrady. Ať už ty Dívčí, nebo Vyšehrad a pochopitelně nejžádanější Pražský hrad.
Tento nedostatek lze snadno překlenout právě oním výhledovým místem na střeše. Obyčejná terasa, obyčejné zábradlí, to by nebylo ono. Ale moci usednout při západu slunce do lenošky, něco dobrého přikusovat a připopíjet… A nemuset se bát větru, chladu? Kdo by to neměl? Přitom to není patro navíc, které má třeba v dané lokalitě své stavební omezení. Ale zastřešený výhled, který není určen k obývání?
