Každá doba ve městě má své zvířecí souputníky lidí. Odedávna se potýkáme s krysami a potkany. Strašidlem současných radnic bývají, obzvláště v turisticky vyhlášených lokalitách, holubi. Bojuje se proti nim střelbou, antikoncepcí, odchytem a kdoví čím ještě.
Proto překvapí mnohé neznalé, že Pražany gotického, renesančního a též barokního období vedle nepořádku v ulicích a potkanů trápili překvapivě pávi. Tito pro nás exotičtí a vznešení ptáci bývali oblíbeným chodem na stolech. A to už na stolech středověkých, někdy ve 14. století. Jako součást hostiny prý bývali pávi ne pro chuť masa, mnohým prý nechutnalo, ale právě pro to, jak se výtvarně upravený pták na stole vyjímal.
Páv byl zpestřením hostin už od středověku. V Praze jich ale bylo v jeden čas tolik, jako je tam v současnosti holubů.
Často byl vyzdoben „jako živý“. Ale hlavně vycpáván paštikami a jiným masem uvnitř, ke kterému se pak jedlíci dobývali. Taková úprava prý dorazila k nám až ze starořímských časů.
Najdeme i staré recepty na úpravu páva. V kuchařské knize Bavorově se píše o tom, že páv se upravoval po vzoru velikonočního beránka. Aby byl nejen k jídlu, ale i „na podiv“.
Čtěte: „Zabodni páva v hlavu, oškub do ocasu, ocas dej do rouchy a rouchu olep těstem řidkým. Nohy připrav, jakoby měl klečeti, hlavu sprav, aby stála. Poté dáti bylo páva na rožeň a když se pekl, ocas sprav za horka, ať stojí jako kolo,“ radí Bavor. A pokračuje: „Oblej černou kyselicí a vezma fíkový maz oblož tělo a vytýkej konfekty barevnými jako květy, mezi to dej růže z oplatků, pozlať hrdlo, nohy a přidělej křídla z těsta vaječného.“ Z toho je tedy patrno, že páv býval na tabulích páv více pro oko nežli pro chuť.
Páv byl ozdobou šlechtických sídel, ale i jedním z chodů na hostinách. Ve středověku se v Praze rozšířil stejně, jako je tam nyní holubů.
Některé úpravy, jak pávů, tak labutí, byla takové, že ještě před pečením se pták opatrně svlékl z kůže i s peřím, tělo se pak dalo péci a pak se kůže s opeřením opět na zvíře navlékla.
Pávi se do české kotliny dostali ve středověku do Evropy a k nám ze Srí Lanky nebo Indie nejdříve jako ozdoba hradních nádvoří, později zámeckých parků. Později přišli lidé na to, že jsou sice krásní, ale také jedlí. K husám, kachnám, labutím, slepicím a dalším ptákům tak do kuchyní přibyli i pávi. Zřejmě se jim u nás dařilo a začali se nekontrolovaně množit.
Páv byl ozdobou šlechtických sídel, ale i jedním z chodů na hostinách. Ve středověku se v Praze rozšířil stejně, jako je tam nyní holubů.
Čteme například v snesení pražských konšelů novoměstských . 1595, kterak se zlobí na to, že „mlynář v roce nových mlýnů slepic, pávů na ostrově chová, což nemůže prý beze škody obecní býti“.
A ještě koncem 17. století lítali pávi po Praze, jako teď po ní plachtí holubi. Královští ptáci skákali po střechách a „křičívali tolik, že Malostranští na to až v místodržitelství stěžovali sobě, načež r. 1740. dekret vydán, aby se ptákům těm křídla stříhala“, zaznamenal kronikář. „Jak to páni místodržitelé spůsobili, aby pávi od východu slunce až po západ svých nepříjemných recitativů nerozhlašovali, nevíme,“ dodává pisatel.
