Jednotlivé budovy jsou sice propojené, ale daly se v případě nutnosti uzavřít a izolovat. Mělo to prozaický důvod. Hlávka stavěl porodnici, která později sloužila i jako nalezinec, v dobách, kdy se periodicky objevovaly nákazy, epidemie, jež ničily zdraví i životy. Kvůli hygieně zvolil stavitel například i „lichtenštejnské“ červené cihly.
Český podnikatel a velký mecenáš oplýval i velkým porozuměním. Pamatoval v projektu také na ty ženy, které otěhotněly, ale nejrůznější důvody jim bránily, aby se k požehnanému stavu a porodu radostně hlásily i před veřejností. Hlávka proto nechal ve zdi, nedaleko hlavního vstupu, vybudovat nenápadný vstup, kam mohla žena přijít buď pěšky, nebo mohl ke dveřím těsně přijet krytý kočár. Paní s „outěžkem“ pak vklouzla skryta do spojovací chodby až na porodnické oddělení.
Precizní provedení stavby vycházelo z Hlávkovy přísné povahy. Byl známý tím, že nesnášel plané plkání, při posezeních u stolu musely přítomné ženy třeba plést. Možná i proto Apolinář bez velkých stavebních zásahů, které by musely napravovat chátrání, funguje dodnes. Přesto čeká známou porodnici významná modernizace, především inženýrských sítí, sociálního zázemí, oprava zastaralé fasády a také vybudování nového pavilonu. Stavebněhistorický průzkum rozsáhlého objektu trval tři roky.
PRVNÍ VTEŘINY ŽIVOTA. U Apolináře rodila například modelka Simona Krainová, oštěpařka Barbora Špotáková nebo novinářka Nora Fridrichová. Potomek se zde narodil také herci Romanu Vojtkovi.
„Teď můžeme vypsat výběrové architektonické řízení,“ říká David Feltl, ředitel Všeobecné fakultní nemocnice (VFN). Jestli se ale splní původně plánované dokončení rekonstrukce do roku 2030, nelze zaručit. Ostatně, už původní stavba porodnice měla začít v roce 1865, schvalování projektu a výběr dodavatele stavby zabraly dva roky.
Rekonstrukce by měla umožnit, aby se tu rodily děti i v dalších 150 letech. „Museli jsme se potýkat i s názory, jestli velká nemocnice a velká porodnice patří do centra města,“ říká Feltl. Podobně velké zdravotnické zařízení, světově proslulá berlínská nemocnice Charité, je nicméně pár minut chůze od Spolkového sněmu. Přitom jen „na kukačku“ přijde do porodnice za její historií a architekturou ročně přes sto tisíc návštěvníků, protože část areálu je volně přístupná.
Apolinář měl původně sloužit přibližně pro tři tisíce porodů ročně. V letech 1939 až 1945 ale dosahovaly počty narozených dětí i přes deset tisíc. „Bylo to logické, založení rodiny bylo jednou z možností, jak se za okupace vyhnout nucenému nasazení,“ komentuje tehdejší vysoká čísla David Cibula, přednosta Kliniky gynekologie, porodnictví a neonatologie.
Jak z názvu vyplývá, Apolinář už dávno neslouží jen k rození dětí. Významná je tady péče o předčasně narozené děti, a to i s porodní váhou pod jeden kilogram. O rodičky i narozené děti pečuje přibližně šest stovek zaměstnanců nejen čistě lékařských profesí. U Apolináře působí například také Nadační fond Apolinář, který přispívá nejen ke „zlidštění“ prostředí pro ty matky, které tu tráví s předčasně narozenými dětmi i mnoho měsíců. „Řada metod, které zdejší pracoviště zkoumala a zavedla, se stala postupně standardem nejen v Česku, ale postupně je přebraly i porodnické kliniky a pracoviště v Evropské unii,“ zdůrazňuje Cibula.
Za 150 let existence Apolináře přišlo na svět v Zemské porodnici, jak se také nazývala, přes 660 tisíc dětí. „Když to převedeme na počet obyvatel, tak to jsou vlastně necelá dvě města Brna,“ konstatuje na adresu apolinářské statistiky ministr zdravotnictví Vlastimil Válek.
Známou porodnici vyhledávají i filmové štáby
|
