I kdyby měl dosluhující náměstek Zdeněk Hřib kouzelnou hůlku, auta se už budou ulicemi města pomalu posunovat navždy. Praha vybudovaná na kopcích kolem řeky, postavená architekty tak, jak to vymysleli, už jiná nebude.
Média jsou v posledních dnech a týdnech plná kritiky, politických prohlášení a vystoupení. Hledá se viník toho, proč ta či ona dopravní stavba likviduje průjezdnost městem, co by bylo, kdyby konečně byl dokončený obchvat města. Málokdo si ale přizná, že Praha už nikdy nebude jízdně volná.
Pařížská se smrskla
Novináři často nechodí pro moudra ke konkurenci, ale Jan Brož v Hospodářských novinách to řekl, zřejmě jako jediný v posledních letech, natvrdo a pravdivě.
„Zapomeňte na pozemský motoráj, Praha už průjezdná nebude. Nikdy.“ Nezmění na tom nic, když zmizí „pirátohřib“ a objeví se nějaký „motoristasobě“. Zvláště poté, co Nejvyšší Motorista přijel na Pražský hrad autem, jehož plošná výměra je větší než kdysi střední nákladní auto Avia A15.
Vozová hradba v pražských ulicích. Nadměrečný automobil parkuje tak, aby nepřekážel projíždějícím automobilům, ale pro chodce už místo nezbývá.
Už kdysi jsem počítal, kolik aut (teoreticky) zaparkovalo v Pařížské ulici před čtyřiceti lety, kdy měla škodovka 100 nebo 120 výrazně menší rozměry než většina současných automobilů. Nyní se na stejnou plochu vejde o asi dvacet procent vozů méně.
Když nám stačilo jedno auto na 20 lidí
Kromě toho, zkuste zmapovat počet aut ve vašem širším příbuzenstvu. Pamatuji, že byly doby, kdy široko daleko v rodině, a to na otcovu i matčinu stranu, byl jediným autem strejdův stejšn, tedy Škoda 1202 STW. Byl znatelně menší než stávající Škoda Octavia, ale někdy se nás v něm, i v kufru (neboť to byl kombík), na chatu převezlo až osm dospělých a dětí i s kufry.
Škoda 1202 STW. Ikonický „stejšn“
Jako dopravní prostředek ale sloužil pro možná dvacet lidí z blízké i vzdálenější rodiny. Kdo potřeboval někam dopravit nebo něco dovézt, byl tu strejdův stejšn. Jeden automobil na dvacet osob. Jinak jsme všichni jezdívali kamkoli po republice, a to i do škol a do práce, veřejnou dopravou.
Když teď spočítám nejbližší rodinu, včetně bratranců, jsem na třinácti autech pro 24 lidí. Půl auta na osobu a skoro dvě osoby na auto. Někde musejí ta auta parkovat a jezdit. Kde pro ně v Praze najít místo.
Symbol svobody znehybněný
Jen osobních aut je v Praze přes milion, nákladních a autobusů několik set tisíc. Do toho rohlíci, košíky fůdory a kdovíkdo další. Ministři i radní jsou na tohle autotempo krátcí, a kdo slibuje, že ty neschopné vymete a vše napraví, je snílek. Kdo mu uvěří, je... Doplňte si sami.
Praha přejela Vídeň
|
Od sedmdesátých let, jak motorizace postupovala, byly kolony v Praze už součástí reality. Od té doby přibyly magistrály, rozšířily se silnice, dostavují se okruhy i polookruhy. Jen kolony zůstávají stále stejné, vlastně horší. Nechceme si připustit, že město není gumové a nedá se donekonečna roztahovat.
„V Praze je více než milion osobních aut, třikrát více než v roce 1990. Jen za posledních pět let se počet vozů na 1 000 obyvatel zvýšil z 870 na 946. Držet tempo s takovým růstem nemá šanci ani nejprotřelejší náměstek a ufinancovat výstavbu potřebné infrastruktury ani ta nejrozhazovačnější vláda,“ píše kolega Brož z Hospodářských novin. Těžko říct, jestli by se s podobným myšlenkovým přístupem prosadil nějaký politik.
Auto je pro Čechy stále výraz společenského postavení. Nebo, jak řekl minulý týden Martin Jahn, člen představenstva Škody auto: „Auto je pořád symbolem svobody a osobního prostoru.“
Dopravní kolapsy postihují nejen Prahu. Kolona aut v Hradci Králové v jednom z období rekonstrukce vozových.
V pražských kolonách a neustálém stání na místě už ale spíše symbolem nesvobodného pohybu. Často, když jdu nebo běžím přes Nuselský most, pozoruji, o co se dostanu, díky svým nohám, dříve na I. P. Pavlova, než kdybych seděl v některém z těch ve špičce nehybných automobilů...
