Alkohol nepiju, ale mám pochopení a také se mi líbí hospody a restaurace, které lákají na pití i jídlo trefnými slogany, verši i malovanými upoutávkami.
Tradičně vynalézavý je Branický sklípek ve Vodičkově ulici, tam na rohu s ulicí V Jámě. Asi bych musel dlouze hledat ve svém fotografickém archivu, než bych našel úplně první snímek některých křídou psaných reklamních sloganů. Tak připojuji do fotogalerie alespoň poslední lákadla.
Zajímavá bývají také upozornění na chodnících, kterým si lidé značkují volné místo pro parkování, často kvůli vykládce zboží do obchodu nebo kvůli stěhování, stavebním pracím a podobně.
Pak je tu kategorie nejrůznějších vzkazů za okny parkujících aut. Když se snaží majitelé odůvodnit, proč nechali auto v parkovací zóně, kde nemají co dělat (tedy – mají, ale úředně by měli parkovati jinde, nebo alespoň za parkování zaplatiti). Někdy jen potřebují světu sdělit to, co považují za důležité, někdy aspoň varují ty, kteří by se chtěli usadit na jejich místě.
Tahle ruční a slovní komunikace je odrazem myšlenkových pochodů a taky často velké slovní tvořivosti. Měl by existovat zákon, který by autorům přikázal, aby své nápisy dokumentovaly a předávaly alespoň do Památníku národního písemnictví!