Mám rád filmy „pro pamětníky“. Zvláště ty pražské, protože zachycují město v podobě, kdy sice na každém rohu čučela nějaká rudá hvězda nebo heslo, ale současně ukazují fyzickou podobu Prahy. Ne pro nostalgii, ale proto, že si na těch filmech uvědomíte běh času a jak se Praha neuvěřitelně změnila. A to je i v Prodlouženém čase. Zvláště, když šlo o to, aby procházení se ulicemi města bylo přirozené.
Miloš Kopecký na konci Karlovy ulice u Křižovnického náměstí. Zvědaví chodci v pozadí. Klobouk byl pravděpodobně hercův vlastní. Kopecký a klobouky k sobě neodmyslitelně patřily.
Jenže vysvětlete kolemjdoucím, že se nemají otáčet s jasným pohledem v očích – hele, Kopecký. A dosadit třeba na Národní třídu do širokého záběru desítky komparzistů s nenuceným chováním… To by musel film režírovat Otakar Vávra, aby mu Barrandov povolil stovky komparzistů. Takže se film odehrává v ulicích jen zřídka, a když už, tak se použilo dlouhé sklo, objektiv s dlouhou ohniskovou vzdáleností, který okolí rozostří, nebo alespoň zúží.
Prodloužený čas. Natočený v orwellovském roce 1984. Miloš Kopecký jako profesor ve „svém“ bytě na dnešním Masarykově nábřeží 36
Citlivý příběh stárnoucího profesora pražské filozofické fakulty v podání Kopeckého a půvabné, o mnoho mladší ženy, kterou si zahrála Táňa Fischerová, jakoby kopíroval některé vztahy slavného umělce i z jeho reálného života.
Dvakrát se ve snímku odehraje scéna v kavárně, ze které je výhled na dolní část Václavského náměstí. Právě tady je patrná proměna této části Václaváku. I když i tento záběr ostří na Kopeckého s Fischerovou, dění v pozadí není neviditelné. Žádná pěší zóna. Auta jedoucí shora dolů na Můstek a opačně.
Miloš Kopecký a Táňa Fischerová v restauraci v prvním patře domu zvaném ČKD v roce 1984. Teď se tu prodává oblečení. V pozadí provoz aut v dolní části Václavského náměstí. Budoucí pěší zóna je už v plánech.
A hlavně – v jednou okamžiku se na pozadí mihne pantograf a jedoucí tramvaj. Která tehdy mířila přímo ulicí 28. října na Národní třídu. Tramvajové linky tehdy už mezi Vinohradskou a Václavským náměstím dolů na Můstek nejezdily, končily nahoře u magistrály.
Tedy tam, kde se v současnosti obnovuje tramvajová cesta z Vinohradské přes magistrálu na křižovatku Václavského náměstí s Jindřišskou a Vodičkovu.
Miloš Kopecký a Táňa Fischerová v restauraci v prvním patře domu zvaném ČKD v roce 1984. Teď se tu prodává oblečení. V pozadí provoz aut v dolní části Václavského náměstí a pozorné oko rozezná i kousek pantografu projíždějící tramvaje. Budoucí pěší zóna je už v plánech.
V osmdesátých letech se s velkou slávou tramvaj na Václaváku a celé dolní části, včetně ulice Na Příkopě, zrušila, plochu ovládli chodci. A nyní se do starých vyjetých kolejí zase vracíme. Některé varianty znovuobnovení tramvají se hlásily k původní podobě.
Že by zase tramvajově ožily Příkopy i 28. října s Národní třídou. Zatím ne, ale nebuďme proroky. Počkejme si. Třeba jednou někdo natočí remake Prodlouženého času a hlavní protagonisté budou opět sedět v kavárně, kde je už roky velkoprodejna oblečení, a na pozadí záběrů boudou jezdit tramvaje 22. století…
Film Prodloužený čas Prodloužený čas. Natočený v orwellovském roce 1984.
 Prodloužený čas. Orwellovský rok 1984. Film zachytil i již neexistující kavárnu v neexistujícím hotelu Kriváň na I. P. Pavlova. Teď jsou tu kanceláře. |
