Těžko říct, proč se lidé vždy znovu a znovu odhodlají v takových prokletých prostorách pokoušet štěstí? Že by se konečně právě jim podařilo zlomit kletbu? Nebo že by si neprosondovali dějiny tak nešťastného místa? Třeba to jsou ale cimrmanovští restauratéři, kteří chtěli mít hospodu, ale vadilo jim, že tam kde podnikali předtím, jim do hospody chodili lidé. Takže se přesunuli na lesní mýtinku.
Když začali před téměř dvaceti lety budovat nad tehdejší stanicí metra Chodov (shodou okolností se jmenovala Budovatelů) základy budoucího velkého obchodního centra, určitě si lidé kladli otázku, a co Slunečnice? Což bylo mnohem menší obchodní středisko vystavěné ještě před rokem 1989 podle tehdejších představ a měřítek. Dokud současné mamutí obchodní centrum (začínalo jako OC Chodov, po přejmenování se z něho stal Westfield Chodov) neexistovalo, fungovala ve Chrpa v prvním patře samoobsluha (v novodobé mluvě se z ní stal supermarket).
Prodejna v podloubí na Chodově je už opět prázdná. Zkoušely tu tady mražené potraviny z Británie i velkoprodavači potravin.
Poté, co se Chrpa poroučela k zemi, napadlo po nějaké době v sousedním dosud stojícím objektu, zřídit opět velkoprodejnu, byť v porovnání se sousedícím hypermarketem maličký rybníček. Za poslední roky se tu vystřídal leckdo a leccos. Naposledy to tu zkoušelo s prodejnou Tesco, předtím tu usiloval o úspěch britský řetězec mražených potravin Iceland, který to nakonec zabalil v celém Česku. Ještě předtím tam zkoušel štěstí jiný supermarket, budu upřímný, nevybavuji si značku.
Takhle se to tady táhne už nejméně dekádu. Těžko říct, co se honí v hlavách podnikatelů, kteří se domnívají, že sto metrů od obrovského obchodního centra, kam se sjíždějí lidé dokonce ze středních Čech. Těžko mohou nabídnout konkurenčně levnější zboží pro domácnost a hlavně potraviny. Jak se tu provozovatelé měnili a jak průběžně zeje plocha mnoha set metrů čtvrtečních prázdnotou, připomíná mi to nápad postavit si v Paříži padesátimetrovou rozhlednu u paty Eiffelovy věže…
Asi pět minut chůze od nešťastného supermarketu narazíte na jiné menší obchodní centrum. Je tu vedle hospody a fitka také menší velkoprodejna. Ještě dnes občas někdo řekne, že jde nakupovat do Meinla, byť tu po jeho stažení z Česka, už léta funguje Lidl. Ale ve stejném vchodě jsou dva prostory. Vpravo vstoupíte do již zmiňovaného Lidlu, vlevo momentálně nic. Byla to plocha, kde vždy bývávaly drogerie. Ale ani jedna ze známých značek tady nakonec neuspěla. Řadu věcí z drogistického sortimentu totiž nabízejí i regály supermarketu, takže prodavačky řetězcových drogerií tu spíše postávaly opřeny o kasu…
Na Jírovcově náměstí už drogerii nenajdete.
Dalším zakletým místem je podzemí pod hypermarketem Bauhaus na Pankráci. Tam, než se propletete chodbou k supermarketu Penny, projdete kolem neuvěřitelně velkého prostoru, který je nyní také prázdný. A málokdy býval plný. Byť to tady zkoušel kdekdo. Většinou se tu usídlil nějaký obchod takzvaně se vším z celého světa, cosi jako orientální tržiště. Nejednou ve stylu VŠE ZA DESET KORUN. Plus minus. Čpělo to tu gumou, plastem. Dal se tu koupit holicí strojek, papuče, kolíčky na prádlo, zimní bunda a miliony dalších věcí. Jednu dobu i „umělecký“ nábytek a okrasné umělecké předměty ve stylu podnikatelského baroka let devadesátých.
