Příběh Královské obory započal zabavením polí a luk chotěšovských premonstrátek a možná i hradního kláštera svatého Jiří králem Přemyslem Otakarem II. Panovník měl následně o zábavu postaráno. Proti oboře reptali kromě jeptišek i obyvatelé Hradčan (do roku 1598 poddanského města), kteří v ní museli sklízet na zimu seno, jehož zvířata spotřebovala ročně 230 vozů.
Až do roku 1500 se mohla veřejnost ve zdejší zeleni projít pouze jednou za rok, a to 5. května na svatého Gottharda. Trvale zpřístupněna byla teprve roku 1804, neboť „zeměpanský les nezadržitelně pustl, kde dříve rostly stromy, žloutnou nyní pole“. Budoucí park neboli Baumgarten však zůstal i nadále majetkem českých králů.
Konečně tramvají do Stromovky!
Při naší procházce vstoupíme do Stromovky v místech, kde stojí od roku 1961 Planetárium, na jehož místě se rozkládal zemědělský poplužní dvůr a od roku 1890 tu „vládl“ Josef Bukovský se svou zahradní restaurací. V roce 1916 sem lákal hosty místo něj známý pražský restauratér Jindřich Vaňha (viz kapitola 44 I. dílu knihy Pražská okénka autorky tohoto textu – novinářky a spisovatelky Stanislavy Jarolímkové).
Když mineme Maroldovo panoráma, dojdeme na „bulvár“ lemovaný stromovím, které nás dovede k místu spojenému s počátky pražské MHD. Od roku 1831 právě sem vozil zájemce o různé atraktivní podívané omnibus, který je nabíral na malostranském Dražického náměstí, a od 5. dubna roku 1885 sem jezdila Otletova koňka. V červnu roku 1898 Elektrické podniky odkoupily všechny tratě tohoto belgického podnikatele, aby je elektrifikovaly. A jako první takto zmodernizovaly „stromovkovou“ trasu. Ta začínala na dnešním náměstí Republiky, kam z města přijížděli zájemci koňkou.
V našem povídání jen zmíníme Rudolfovu štolu, kterou připomíná nevelký rustikový portálek s letopočtem 1593 s vytesaným „R“ a císařskou korunou i vodárenský domek, a dojdeme k dodnes známé Šlechtově restauraci. Málo se připomíná, že za její vybudování mohl v podstatě liják, kvůli němuž císař Leopold I. (1657–1705), jeho manželka a přátelé při vyjížďce do obory promokli tak, že na nich nezůstala nit suchá. Proto tu byl postaven roku 1692 dolní lusthaus, který však jistý čas sloužil jako sklad oborního sena či obilí a postupně chátral.
Roku 1791 byl přestavěn, aby se tu mohla v srpnu následujícího roku odehrát velká lidová slavnost na počest korunovace Františka I. (1792–1835). Při ní se servírovaly stovky kilogramů masa, více než pět set kilogramů šunky a 1235 uzenek, které hosté zalévali vínem a dvěma sty sudů piva. Od té doby však dolní lusthaus opět chátral a roku 1809 začal být pronajímán hostinským, z nichž nejúspěšnějším byl Václava Šlechta prosperující tu v letech 1883 až 1909.
V zimě se navážel led do zdejších sklepů, které měly dvojité stěny vyplněné korkem. Před touto restaurací tragicky zemřela herečka Jindřiška Slavínská poté, co ji zranil splašený kůň.
O rybníčky nebyla nouze
O kousek dál zřídil Rudolf II. (1576–1611) rybník nesoucí jeho jméno, který zvětšil, hostil v něm labutě a byl napájen Rudolfovou štolou. Přibližně v centru tohoto asi 20hektarového rybníka byl z navezené zeminy vytvořen ostrov osázený kvůli zpevnění roku 1593 duby, takže se nazýval Dubový pahorek. O něco později na něm byla postavena besídka spojovaná s pevninou téměř sto osmdesát metrů dlouhým dřevěným můstkem.
Po čase se však vše zbortilo, na dně Rudolfova bývalého rybníka rostlo ještě počátkem 19. století obilí a roku 1804 tu vznikl anglický park. Kvůli němu přibyly další rybníčky – Zelený, další Rudolfův, Šestáček a Rozínek.
Kolem ostrůvku se roku 1835 konaly první pražské cvalové dostihy a o něco později zde diváci sledovali skoky přes překážky. V letech 1860 až 1863 byla kolem bývalého rybníka na navážce vybudována jezdecká dráha.
Další informace k tématu si lze přečíst v II. dílu knihy autorky tohoto textu – Co v průvodcích nebývá, v II. dílu Netradičních procházek Prahou a v I. dílu Pražských okének.
