„Digitalizujeme, podstatně efektivněji plánujeme kontroly, respektive místa výskytu revizorů, a v neposlední řadě se snažíme zákazníky přilákat do našeho e-shopu. Všechny typy přirážek, ať už jde o pokuty, či zapomenutou Lítačku, lze relativně snadno vyřídit on-line. Což je skvělé už jen čistě proto, že cestující nemusejí nikde stát zbytečně ve frontě,“ říká pro deník Metro Pekárek.
Jak vypadá ideální „kořist“ pro revizora? Můžeme na úvod našeho povídání rovnou vyvrátit fakt, že směna pražského přepravního kontrolora připomíná obvykle hon na turisty?
Pekárek (P): Je to slušný člověk, který si uvědomí svou chybu, a zaplatí pokutu na místě kontroly nebo dodatečně do jednoho měsíce. Tedy předtím, než se rozjede vymáhací proces. A to se nám daří. Většina, přes osmdesát procent lidí, zaplatí buďto na místě, nebo v pokladně, či přes e-shop. Pomáhá i fakt, že lze v posledních pár letech platit pokutu na místě kartou. Tuto možnost využívá šedesát procent pokutovaných cestujících. Do této statistiky spadají samozřejmě i vámi zmiňovaní cizinci. Revizor ale cizince od Čecha na první pohled pozná těžko. Hony tedy určitě neprobíhají.
Umíme říct, jaké národnosti jsou nečesky mluvící černí pasažéři nejčastěji?
Kurka (K): Jednoznačně Slováci, je jich tu přirozeně nejvíce. V souvislosti s nimi evidujeme velké množství nezaplacených pohledávek. I proto nyní zkoušíme jednu věc. Domluvili jsme se s postservisem – službou České pošty na vygenerování a rozeslání upomínek právě do schránek – na upomínání tisícovky černých pasažérů s trvalým pobytem na Slovensku. Jedna upomínka nás vyjde na padesát korun. Uvidíme, zda se nám tato investice vyplatí. Věřím, že rozhodně ano.
Chodí podobné upomínky i Čechům?
P: Ano, samozřejmě. V rámci české legislativy je to standardní a o dost jednodušší. Je možná malinko zvláštní, že jsou to právě zmiňovaní Slováci, kteří mají nejlepší platební morálku v rámci zaplacení pohledávek do třiceti dnů. Oni a cizinci, kteří mají u nás platné povolení k pobytu. Dokonce je tato morálka mnohem lepší než u lidí, kteří mají českou občanku.
V poslední době mám pocit, že lidé tápou v tom, jak přesně práce revizorů probíhá. Zkusíme to spolu napravit?
P: V Praze aktuálně působí v režimu 24/7 155 revizorů. Z toho šest žen. Pracujeme nepřetržitě a stále stejně. Není tedy pravdou, že bychom se někam cíleně shlukovali nebo jsme nějak kontroly zpřísnili, řekněme v období před Vánocemi. Zároveň ale pracujeme efektivněji než dřív. Je to proto, že jsme se rozhodli reagovat na podněty od cestujících. Ti nám píšou tipy na místa, kde se třeba necítí dobře nebo kde dochází k porušování přepravního řádu.
Můžete být konkrétnější?
P: Jedním příkladem za všechny budiž nedávný případ paní, která nám napsala, že jezdí stabilně tramvajovou linkou číslo 11 ráno do práce. Potíž ale byla v tom, že ji cestu nepříjemně „zpestřovala“ nějaká partička stavebních dělníků. Ti zde měli dělat nepořádek, popíjet a podobně. Na lince jsme proto provedli ve stanoveném čase pět šest kontrol a tento jev jsme vymýtili. Od té doby se zde jezdí kulturně.
Jakub Pekárek
K: S tím, co říká Jakub, souvisí i fakt, že se obecně při zhoršování počasí zároveň snižuje i kultivovanost cestování, a to jak v tramvajích, tak v autobusech. Když to zjednoduším, někteří si prostředky MHD pletou s barem nebo noclehárnou.
Řešíte to nějak?
K: Ano, samozřejmě. Je potřeba lidem připomenout, že kontroly probíhají i na nočních linkách. Po Praze jezdí minibus a jeho posádka je schopná operativně provádět kontroly po celé metropoli, a to od půlnoci do čtyř. Revizory doprovází i příslušníci policie. Ze zkušenosti víme, že se nám během kontrol nezřídka daří narážet i na osoby, které mají v tuzemsku zakázaný pobyt.
P: Dá se dokonce říct, že co noční kontrola, to jeden celostátně hledaný.
Kolik lidí provádí takovou noční směnu?
P: Šest až osm revizorů, šest strážníků a dva příslušníci státní policie na lustrace. Dále s námi jezdí motorizovaná hlídka pro okamžité řešení vzniklých problémů.
Můžete jmenovat místa, kde dohlížíte, ať už v noci, či přes den, převážně na dodržování přepravního řádu? Aby měli psi náhubky, lidé nešpinili vagony jídlem a podobně?
P: Nejpestřejší je v tomto ohledu okolí Palmovky, hlavního nádraží a Anděla. Zde se revizoři chovají spíše jako preventisté. Pokuty ukládají zřídka, hlavně dohlíží na to, aby zde byl pořádek.
Rozvázat revizorům ruce díky výpomoci preventistů se před lety uvažovalo. Pořád platí, že na tyto pracovníky není v kasičce dost peněz? K: Bohužel, je tomu tak. Pokles příjmů dopravního podniku byl v období pandemie opravdu velký, a jsme proto rádi alespoň za návrat řekněme do normálu.
Kolik si revizor vydělá?
P: Hrubý plat je šedesát tři tisíc. Asi polovina této částky je základ a druhá je takzvaná pobídková složka. Jinými slovy, revizor je silně zainteresovaný na kvalitě své práce.
Je nutné, aby to tak bylo? Nemůžou mít revizoři prostě fixní plat a jak se říká šmytec?
P: Nemůžou. V jednom moravském městě se něco podobného zkoušelo. Ve středních Čechách také. Dopadlo to prachbídně. Ve chvíli, kdy součástí platu není pohyblivá složka, kontrolor nejde do konfliktních situací a celkově nemá důvod se snažit. To je špatně, a to i pro cestující. Lidé by měli chápat, že tam jsme pro ně. Že se snažíme o to, aby kultura cestování byla na vyšší úrovni, aby je nikdo neotravoval, a především aby jeden za jízdu neplatil a druhý ji konzumoval zadarmo.
Kolik lidí jezdí na černo?
P: Reálně něco kolem osmi procent. Vycházíme z podílu zkontrolovaných. Těch je asi třicet tisíc denně. Pokud si to ale otočíme, je to docela fajn. Minimálně 92 procent cestujících si kupuje jízdní doklady. Bohužel spousta lidí, se kterými se setkáváme, si jízdenky kupuje proto, aby je nechytil revizor. Ne proto, že je to tak správně.
Lidem není komunikace s revizorem příjemná...
P: Ano, hlavně v dnešní době. Především na mladých lidech je vidět, že vůbec nejsou zvyklí komunikovat napřímo. Řeší vše přes sociální sítě a telefony, a najednou je tu nějaký člověk, se kterým je třeba komunikovat.
Jak často se stává, že lidé neunesou tíhu situace a revizora napadnou?
P: Zase tak často ne. Občas nějaká ta facka či kousanec, ale není to pravidelně. Obecně platí, že černého pasažéra můžeme během čekání na policii zadržet, ale vše by mělo proběhnout kultivovaně. Žádné zaklekávání. Revizoři lidem neubližují, právě naopak. Často poskytujeme první pomoc v souvislosti například s pády z eskalátorů či mdlobami v MHD. Jsou to jednotky případů měsíčně.
Revizoři brzy nafasují nové odznaky
 Vlevo aktuální, tedy brzy již starý. Vpravo nový. |
