Průzkumy si radši nedělám, tvrdí David Koller

Deska ČeskosLOVEnsko už je pár měsíců venku, tedy můžete bilancovat. Myslíte, že si z ní veřejnost vzala to, co jste do ní dal?

Nesleduji veřejnost a už vůbec to, co si kdo myslí o našich písních. Kupříkladu po Havlově amnestii v­roce 1990 jsme byli s Lucií pozváni na jakousi oslavu bývalými vězni z ­věznice v Leopoldově (což jsme nevěděli). Překvapilo nás, že nejoblíbenější skladba v této věznici byla písnička „Troubit na trumpety by se nám líbilo“. Od té doby si průzkumy radši nedělám.

Takže jste nečetl ani reakce na ni?

Nejsem na sociálních sítích a diskuse od krymské krize nesleduji. Snad jen, že kritici ji vzali celkem dost pozitivně. A to se vždy bojím, aby to bylo pro posluchače naší muziky stravitelné...

Na co se mohou těšit návštěvníci vašeho turné?

Na naše nové písně, na naše hosty Petera Aristona, který s kapelou koncerty zahájí, a Michala Ambrože, spoluhráče z kapely Jasná páka. Na skvělý VJing Kateřiny Slunečkové a­Tomáše Karbana (mixování videa, činnost podobná DJingu, pozn. red.), na kvalitní zvuk a naši kapelu.

Příští rok si dáváte od koncertování pauzu, co budete dělat?

Chci se věnovat novým projektům, svým krásným chlapcům a ­sobě. Možná ale odehrajeme nějaký festival. Taky připravujeme cosi s ­Lucií – to vám dáme vědět – a příští podzim zase něco spácháme.

Chci se trochu také zapojovat do kulturního dění v Mikulově, kde bydlím. V Praze nám už sedmý rok funguje MeetFactory, dostali jsme od magistrátu smlouvu na dalších deset let, takže to tam budujeme dál. Navíc jsme tam otevřeli i ­třetí galerii.

Prý v Mikulově fušujete i do gastronomie...

Kamarád Marcel Ihnačák otevřel v ­Mikulově restauraci a já mu tam pomáhám s muzikou a s programem. Já tam řeším jen kulturu, ale vím, že jakmile tam Marcel není, tak je to horší. Prostě u toho člověk musí být. Je to jako s písničkami, když ji nenazpívám já, bude chutnat jinak. (smích)