Co vede zpěváka k tomu, že napíše divadelní hru?
Na počátku byl můj nápad z roku 1980, kdy jsem sepsal synopsi filmu. Celých 35 let jsem námět nosil v hlavě, jenže napsat filmový scénář a sehnat producenta a peníze, na to jsem neměl odvahu ani sílu. Navíc moje kariéra jela a nebyl na to čas. Před dvěma lety jsem během prázdnin dostal nápad udělat z toho divadelní hru a napsal scénář. S divadlem, i když hudebním, mám zkušenosti, takže to pro mě nebylo tak nepředstavitelné jako filmový scénář. Mohl by to být první krok ke splnění snu natočit film.
Ujal jste se nakonec i režie, měl jste to v plánu od začátku?
Když jsem ten scénář psal, tak jsem přemýšlel, že jej nabídnu nějakému divadlu. Ale pak jsem si uvědomil, že kdybych ten text jen někomu předal, přece jenom nejsem divadelní dramatik, tak by se mohlo stát, že příběh udělá po svém, vytáhne z toho jiné věci, než bych chtěl já. Za svou kariéru jsem spolupracoval s absolutní špičkou mezi režiséry, tak jsem si říkal, že když mám jasnou představu, jak to chci, tak stačí dát dohromady profesionální herce, kteří mi při tom mém debutu a v nové pozici pomůžou.
Hrají tam čtyři špičkoví herci, jak jste je přesvědčoval, aby do toho šli?
Musím říct, že to byla jedna z věcí, která mě utvrdila, že vše v tuto dobu do sebe zapadá. Když jsem je oslovil, jejich reakce byla totožná a přijali hned. Vysvětloval jsem jim, že to budeme dělat na koleně, v podstatě underground.
Na druhou stranu to je to, co už tito herci, kteří hrají na předních scénách, nemusí nikdy zažít, a lákalo je to. I reakce na to, když jsem řekl, že budu režisérem, byla skvělá. Jejich přístup od první zkoušky mi pomáhá v tom, aby ze mě tréma z mého režisérského debutu spadla. Dávají do toho velkou energii a tím mi to velmi usnadňují.
O čem tedy vaše hra Tolik hlav je?
Hra je o přátelství a zradě, odehrává se na přelomu 70. a 80. let. Mým záměrem bylo přes dva hlavní hrdiny, mladé studenty, dát dnešní mládeži nakouknout do tehdejší doby očima jejich vrstevníků. Když jim totiž vypráví třeba rodiče, jaké to tehdy bylo, pouští to jedním uchem tam a druhým ven. Volil jsem i odpovídající výrazové prostředky včetně hudby, která byla tehdy populární. Ale je v tom něco i pro moje vrstevníky, kterým chci připomenout, jaké to tehdy bylo a aby se jejím prostřednictvím vrátili do svých mladých let.
Podle čeho jste vybíral místo, kde budete představení hrát?
Prošel jsem si nějaké sály, ale když jsem přišel do Baráčnické rychty, měl jsem hned jasno, že to je ono.
Jak se na představení debutanta v oboru shánějí peníze?
Já jsem autor, režisér i producent v jedné osobě. Oslovil jsem kamarády, kteří nám pomáhají. Ale sponzory nemáme, protože to je v dnešní době problém obecně, natož na komorní představení. Na druhou stranu i díky tomu můžeme být naprosto nezávislí.
Máte za sebou už část zkoušek, odpovídá realita tomu, co jste čekal?
Realita předčila moje nejbujnější fantazie. Měl jsem sice jasnou představu, jak to má vypadat, ale díky přístupu herců se mi ty zpočátku „přivřené dveře“ otevřely a jsem nadšený, jak to do sebe zapadá. Vše zatím klape podle plánu, a pokud se nestane nic nepředvídatelného, budeme mít na konci dubna premiéru.
Co byste měli vědět
|
Strážce streamu
