Proslavila jste se moderní verzí stylu fado, který vznikl v 19. století. Obohatila jste ho o vliv jazzu či flamenka. Co je ale podstatou tohoto stylu, co měnit už nelze?
Nejdůležitější je pro mne být upřímná, transparentní, originální. Především však musím být sama sebou.
A co třeba oblečení? Dříve bývala černá barva s tímto stylem neodmyslitelně spjata. Vy jste však ukázala, že to tak být nemusí...
Ne, to není důležité. Před nedávnem jsem se na koncert oblékla do šatů z barevných afrických látek. Obvykle si obléknu to, v čem se cítím dobře. Nebo se řídím tím, jak se zrovna cítím.
Jak je to s hudebními nástroji ve fadu?
Hudební nástroje jsou vždy velmi důležité.
Dobře, ale syntetizátory byste asi nepoužila...
To ne.
Tak které jsou pro fado nepostradatelné?
Na prvním místě to jsou portugalská a akustická kytara. Pak také basa a perkuse.
V čem spočívá specifikum portugalské kytary?
Podobá se anglické loutně, ale má spíš srdcovitý tvar. Je na ni natažen tucet strun a zvuk lze přirovnat k pláči. Zní velmi romanticky.
S žánrem fado je často spojováno slovo saudade.
Ano, to je pravda.
Je obtížně přeložitelné, prý vyjadřuje pocit smutku, toužení po někom či něčem, kdo nebo co tu už není. Je to vlastně hodně melancholický žánr...
Víte, když se podíváte na samotné slovo fado, tak to vychází z latinského slova fatum, které znamená osud, úděl. A fado je hudba, která připomíná životní pocity. A zpěvák fada je zkoumá všechny. Může se zabývat saudade, ale i radostí, žárlivostí, láskou, vášní nebo štěstím. Všechny jsou součástí fada.
Jde o emocionální vyjádřením duše skrz hudbu?
Přesně tak, emocionální vyjádření duše. Těžko se to vysvětluje, ale když je člověk na koncertu, tak to hned pochopí. Ale já jsem si fado hodně přizpůsobila, vytvořila jsem si svou verzi tohoto stylu. Stále víc si ho přizpůsobuji.
Ale před čtyřmi lety jste měla potřebu vrátit se ke kořenům stylu a nahrála jste desku Fado Tradicional. Je to tak?
Stala jsem se ambasadorkou fada pro organizaci UNESCO. Ve stejné době jsem také završila desátý rok své kariéry a rozhodla jsem se, že nějakým způsobem poděkuji svému městu Lisabonu, které mi dalo vše, co mám. Takže se spojily tyto tři vlivy a vznikla ona deska.
Když už jsme u toho ohlížení, ke kterým zpěvákům fada z minulosti se ráda vracíte?
Amália je pro mě pochopitelně obrovská postava. Máme však i další, méně známé, ale stejně dobré interprety, jako je třeba Lucília do Carmo, kterou mám obzvlášť ráda. Pak je tu spousta dalších, ke kterým se ráda vracím a poslouchám je, abych si osvěžila paměť.
MarizaJe považována za přední interpretku tradičního portugalského stylu fado, který obohatila o vlivy jazzu a flamenka.
|
Co vaše další deska, kdy vyjde? Jsou to přece jen už čtyři roky, když pomineme jeden výběr hitů.
Ano, stále na ní pracuji. Měla by vyjít příští rok, ale to je tak vše, co o ní mohu zatím říct.
Tak jenom naznačte, zda očekávat zase něco tradičnějšího jako u poslední desky, nebo spíš vaše vlastní uchopení žánru jako na desce Terra?
Určitě se to ponese v duchu alba Terra, to mohu slíbit.
Jak mladá generace Portugalců fado přijímá, oslovuje ji?
Ano a můžu říct, že hodně. Fado je teď dost populární, přitahuje pozornost. Mladí ho studují a pochopitelně i zpívají, chtějí o ně pečovat. Pochopili, že je to naše dědictví.
A když se ho chtějí naučit, mohou ho jít studovat na nějakou školu?
Ne, žádná taková totiž není. Pokud se ho chtějí naučit, stačí jen poslouchat. Třeba někde v zapadlé kavárně.
Jdete si i vy dnes někdy zazpívat na takové místo jen tak pro radost?
Ne, už ne. Ráda bych, ale co mám dítě, kterému jsou teď tři roky, tak už nemám čas. Ale dřív mě to moc bavilo.
Zpíváte mu fado?
Ano, miluje ho. Stejně jako zvuk portugalské kytary. A také se mu líbí na pódiu.
Vychováváte si nástupce?
Možná, uvidíme...
A co váš pondělní pražský koncert? Na co se těšit?
Očekávejte skvělý koncert (směje se), budu hrát převážně z alba Best of Mariza.
