Rozhovor: V Praze jsou ti největší kmotři, tady se dělají ta největší zvěrstva, říká Babiš

Teď po sedmi měsících ve vládě, nelitujete toho, že jste se dal na politiku?
To je těžké. Samozřejmě jsem v tomhle směru rozdvojená osobnost. Na jedné straně si myslím, že to, co jsem udělal, je určitě správně a někdo to udělat musel. Političtí komentátoři se mi smějí, když říkám, že jsem se obětoval, ale pro mě a pro mou rodinu to skutečně oběť je. Jenže jsem se jednou rozhodl a já myslím na lidi, kvůli kterým to dělám. Do sněmovny nás volilo milion lidí a ti čekají, že se tu opravdu něco změní. Tak se o to snažím, i když je to extrémně náročné. Do fungování státní správy jsem zvenčí viděl v podstatě víc než většina občanů, ale skutečnost je ještě stokrát horší, než jsem očekával. Člověk teď vidí, jak politici opravdu fungují. Rozdíl mezi tím, co říkají a co dělají. Z hlediska administrativy mám pocit, že státní správa vznikla až letos v lednu. Že například ministerstvo financí do té doby nikdo neřídil. Protože kdyby to tu někdo řídil, nedopustil by takové věci, které se tady v minulosti udály. Státní správa je extrémně byrokratická, nelogická, a pro mě, kdo byl celý život zvyklý používat selský rozum a dělat rychlá rozhodnutí, to byl šok. Také z hlediska legislativy je tu plno zákonů, které znepříjemňují a komplikují život mnoha lidem, živnostníkům, podnikatelům. A změnit nějaký zákon v rámci koalice a pak ještě v rámci opozice je opravdu těžké.

Jak se vlastně v průběhu těch měsíců vyvíjely vaše vztahy s ostatními šéfy koaličních stran? Máte s někým z nich větší problém?
Nechtěl bych moc hodnotit osobní vztahy. Určitě se potkáváme v rámci předsednictva vlády a v rámci koalice. Absolvoval jsem se všemi rozhovory o rozpočtech, tam zásadní problémy nebyly, berou to profesionálně. Nejsme tam ale od toho, abychom se milovali. Já jsem člověk, který prožil celý život v jiném prostředí, deklaroval jsem, že kdyby byl většinový systém, tak by se dal řídit stát efektivněji a potřebné změny by se daly prosazovat rychleji. Namísto sezení na různých výborech, radách a komisích, kde se každý jen vyžvaní, je potřeba rozhodovat. Jenže partneři v koalici dělají víc politiku, hlavně takovou tu pro média. To já moc neumím, chci dělat změny, ale asi je neumím moc dobře to prodávat. Také nesoutěžím v rámci našeho hnutí. Požívám v něm autoritu, ale není pravda, že bych ho řídil autokraticky. Z těch 9750 kandidátů do komunálních voleb jsem de facto doporučil čtyři, a to jenom v Praze, nikde jinde. Zbytek je navržen místními a krajskými organizacemi. Ani ty kecy různých komentátorů, že jsme personálně vyprázdnění, nejsou pravda. Jak můžeme být vyprázdnění, když nejsme uzavření? Jsme otevřené hnutí pro každého, kdo chce změnu a ztotožní se s tím, co chceme my. Proto nefungujeme jako ostatní strany. Teď nedávno jsem například zjistil, že v České republice máme 6248 obcí a z toho je 5977 do pěti tisíc obyvatel. A to je právě ten ideální model samosprávy, kdy si občané žijící na vesnici lépe odkontrolují, kdo je zastupuje, a vidí do toho lépe, a tak tam mohou řešit i korupci. Zatímco když si vezmete Prahu, Brno, Plzeň nebo Ostravu, kde je korupce největší, tak lidé nemohou vidět na to, jaká zvěrstva se tam dějí. Proto v těch menších obcích tedy ani nevidíme smysl soutěžit s místními občanskými iniciativami, protože ony jsou jako my. Pro nás jsou hlavním cílem parlamentní volby a změny ve velkých městech. Hlavně Praha je historicky ovládaná ODS a ČSSD, přitom se stačí podívat na Václavák. To je taková vizitka toho, co se tady za 25 let událo.
 
Pokud vám jde o velká města, proč jste tedy navrhl pouze čtyři kandidáty, a to jen v Praze?
Kandidáty navrhují naši krajští předsedové, my jsme se jen snažili prověřit, koho vybrali. Já v komunálních volbách totiž vidím jisté nebezpečí pro naše hnutí, protože samozřejmě není možné prolustrovat všech 9750 lidí a všechno o nich zjistit. Pro nás jsou ty volby tedy důležité i z tohoto hlediska, je to další test pro ANO. Říkali o nás, že se rozpadneme, nic takového se neděje, naopak stále pozvolna rosteme. A to i v Praze, která je pro nás nesmírně důležitá a specifická. Historicky je metropole pravicová, ale nás novináři do "pražské pravice" nepočítají, jako bychom tu skoro neexistovali. Ono je to i tím, že těch uskupení je tady před volbami hrozně moc a jen málokdo se v nich vyzná. Určitě by přitom bylo špatně, kdyby v Praze uspělo šest sedm stran a došlo by k nějaké komplikované koalici. To by se Praha nepohnula. Chce to tady slušné lidi, kteří nejsou spojeni s dosavadní politikou metropole. Chce to jeden tým plný odborníků, který my v čele s paní Krnáčovou nabízíme.
 
Považoval byste za úspěch, pokud byste uspěli všude jinde, jen ne v Praze?
To ne. My bychom v Praze uspět chtěli. Praha je totiž obrazem velice negativního působení politických stran. Tady jsou ti největší kmotři, tady se dělají ta největší zvěrstva. Třeba tunel Blanka za 37 miliard, nebo stavba metra do Motola, kde nikdo nebydlí, nebo různé tunely v dopravním podniku, tramvaje za 20 miliard… Promrhaly se tu desítky miliard a Praha má problém s dopravou, s bezpečnostní, s parkováním i se životním prostředím. Praha nechala při povodních dvakrát zaplavit zoologickou zahradu, která je jedna z nejhezčích na světě a na kterou můžou být Pražané pyšní. Proč ji nedokázal magistrát ochránit? A problémy má samozřejmě i se svými firmami, s nemocnicemi. V našem týmu na magistrát jsou lidi, kteří tyhle věci umějí řešit, ať už samotná lídryně a bývalá ředitelka Transparency International Adriana Krnáčová, odborník na bankovní poplatky a státní správu Patrik Nacher nebo scénáristka a dokumentaristka Eliška Kaplický. Odbornicí na městské a firemní finance je profesorka VŠE Eva Kislingerová, na dopravu máme opět člověka z praxe Michala Haška. Jde zkrátka o odborníky, kteří mají zájem Praze a Pražanům pomoci, vrátit do města život. Mají zájem o to, aby se už začalo něco v hlavním městě řešit. Já jsem se na konci srpna vrátil z dovolené, byl jsem se podívat v Barceloně na tamní Václavák, a říkal jsem si, proč to takhle není u nás? Pak jsem šel večer na skutečný Václavák, a co tam je? Prodavači klobás, kteří se tváří, že je obtěžujete, nabídka sexuálních služeb, kasína, drogy, odpadky a bezdomovci… Je to smutný pohled.
 
Když jste před časem představoval své kandidáty do pražského magistrátu – tehdy byla ještě jedničkou paní Schopperová – vyzdvihoval jste skutečnost, že nejsou nijak spjatí s pražskou politikou. Není to ale trochu nevýhoda?
Samozřejmě, je to výhoda i nevýhoda. Osobně jsem nikdy nebyl v politice, ani v komunální. Někdo se i může smát mému hlavnímu programu, tedy že nelžu, nekradu a pracuju pro lidi. Jenže já používám selský rozum a člověk se časem naučí i tu politiku. Já se ji vlastně ani nechci nějak zvlášť učit, základ je vybrat si správné lidi. A jsem přesvědčen o tom, že v týmu na magistrát i na ostatních kandidátkách jsou správní lidé. Stejně jako jsou skvělé naše pražské senátní kandidátky Jana Dušková, Věra Adámková, Zuzana Baudyšová a Laura Janáčková. To jsou prostě ženy z praxe, vesměs známá jména, které mají něco za sebou. V politice a ve státní správě přitom dnes musíte odborníky hledat, abyste vůbec nějaké našel. Například tady u mě na ministerstvu byli v horních patrech různí političtí ředitelé a teprve v těch spodnějších patrech jsem našel šikovné lidi. Je tu paní, která byla ještě nedávno referentkou na ekologii a po pár měsících už vede odbor, protože rozumí tomu, co dělá. Takže je to skutečně jen o tom vybrat ty správné lidi. Samozřejmě, ne vždy se to povede. Rozdíl je ale v tom, že když ostatní strany navrhnou svého politického nominanta a novináři na něj něco objeví, tak ty strany ho budou za každou cenu bránit. To my neděláme. Člověk se může splést, přiznám to a nevidím v tom problém, i když za to můžu být kritizován. Nakonec jsme stejně vybrali nejlépe, jak jsme mohli.

Na té tiskovce při představování kandidátů do Prahy jste si také rýpl do konkurence, že nabízí obviněné kandidáty - myšleno exprimátor Svoboda a současný primátor Hudeček. Jenže co když se funkce pražského primátora jaksi právě kvůli zakázkám z minulosti pojí s obviněním? Co když to čeká i na paní Krnáčovou?
To si nemyslím. Je ale pravda, že když jsem oslovoval pana Schwarze, ředitele záchranky, jestli by do toho nešel, tak jeho vyjádření bylo, že je až životu nebezpečné se ucházet o tuto funkci. Protože v Praze skutečně působí různé skupiny, její rozpočet je gigantický, kmotři si tady nakradli miliardy a samozřejmě si je nebudou chtít nechat vzít.
 
Víte už teď, s kým byste na magistrátu do koalice nešli?
Není to o značkách, ale o lidech. I když uspějeme, tak nemusíme mít vždy svého starostu nebo primátora. Nemůžu také říct, že jsou všude problémy, v Praze jich je ale nejvíc. Koalice se sice dělají po volbách, je ale důležité, aby politici zase Pražany nepodvedli. Aby se zase nestalo to samé co po minulých volbách, v nichž jasně zvítězil pan Tůma, který je slušný člověk, ale staré dobré magistrátní politické strany se spolu domluvily, šly si dál vlastní osvědčenou cestou a jeho vlastní straně se pan Tůma asi hodil jen do voleb, protože ho po nich vůbec nepodržela.
 
Do Senátu nabízíte 27 kandidátů, co by pro vás v těch volbách byl úspěch?
Neumím posoudit, do jaké míry značka našeho hnutí bude mít vliv na volby do Senátu. Jsem přesvědčený, že v pražských senátních obvodech máme výborné kandidátky. Stačí, když si voliči přečtou jejich profesní historii. Skvělé kandidáty máme i v regionech, jsou to skutečně vážení lidé včetně podnikatele a majitele Juty pana Hlavatého. Já jsem každopádně člověk, který celý život soutěží, a samozřejmě bychom rádi vyhráli. I v podnikání jsem bral podobné výzvy jako soutěž.

Kolik dáte za kampaň a kdo ji zaplatí?
Škoda, že se na to novináři ptají jen nás. Strašně málo médií se obecně zajímá o financování politických stran. Přitom tam začíná korupce. S úžasem sleduji, jak ODS okopírovala náš design, mají stejné plakáty jako my do parlamentních voleb, ale zajímavé je i to velké množství těch billboardů. My jsme jediní, kdo má transparentní sponzory. Nikdo nemá takový počet významných podnikatelů – sponzorů jako my. Jenže tady je samozřejmě taková tradice, že sponzorování stran jde z podivných peněz od podivných firem. Dnes už aspoň umím posoudit, kolik kampaň stojí. Bylo by tedy zajímavé, kdyby si někdo z investigativních novinářů dal tu práci a spočítal, kolik například Paroubek a další obskurní strany dali do evropských voleb. Podle průzkumu SANEP měl přitom Paroubkův LEV mít 4,6 procenta a nakonec získal 0,5 procenta hlasů, což raději nechám bez komentáře. My naopak šetříme, protože hnutí také nemá moc peněz. Praha vychází na 12, 13 milionů a krajům jsme řekli, že si musí sehnat peníze samy. Myslím si, že celkově to nepřekročí 30 milionů, což je jen půlka toho, co do kampaně dají ostatní strany. A mám za to, že ještě neříkají celou pravdu. V médiích už se objevily případy, kdy TOP 09, ODS, ale i ČSSD vylepila předvolební plakáty za peníze pražských radnic. Tyhle peníze se určitě v účetnictvích stran neobjeví.
 
Na co budete sázet v kampani, billboardy, nebo kontaktní kampaň?
Nejradši mám kontaktní kampaň. Chodím rád mezi lidi. Co jsem se vrátil z dovolené, byl jsem se podívat na tankovou bitvu do vojenského ústavu v Lešanech, odpoledne jsem byl na Kryštofkempu v Plzni, bylo to super, byl jsem v kotli. Teprve mezi lidmi získá člověk znovu motivaci a vidí skutečnou podporu občanů. Samozřejmě ne všech, ale i tak mě to nesmírně nabíjí. Kontaktní kampaně jsou ty světlejší okamžiky nejhoršího období mého života, které zrovna prožívám.
 
Podpoří vás nějaké celebrity třeba koncerty? Třeba Richard Krajčo z Kryštofa teď za to, že se k vám hlásí, dostal slušnou sprchu...
Richard Krajčo je frajer. A mimochodem, frajer je i pan (Miroslav) Zikmund, u kterého jsem byl loni doma ve Zlíně. Úžasný člověk, totálně mě nabil a já neměl odvahu mu říct, že máme ten večer volební mítink. Ale on přišel sám od sebe, seděl v tom divadle ve druhé řadě, a toho si nesmírně vážím. Protože v době, kdy si lidé říkali ten Babiš je blázen a vedla se proti mně obrovská kampaň, tak ne každý měl odvahu se ke mně přihlásit. Já dlouhodobě podporuji různé umělce, Richard Krajčo je jeden z nich, ale někteří nebyli schopní v rozhovoru ani říct, že Babišova nadace je podporuje už několik let. Přitom já je podporoval ještě dlouho předtím, než jsem dostal ten šílený nápad založit tohle hnutí. Richard Krajčo mi ale na Konopišti poděkoval a hned vznikla obrovská vlna od různých komentátorů, politologů, těch, co si myslí, že jako jediní mají ten správný názor.
 
No a kdo z osobností vás tedy v těchto volbách podporuje?
Teď takovou podporu nevyhledávám. Ani jsme o ni vlastně nikoho nežádali. Vím, že některé známé kulturní osobnosti podpoří před volbami třeba Elišku Kaplický, čehož si cením. Zpočátku ta podpora hnutí byla důležitá, teď je to spíš o podpoře jednotlivých kandidátů. Sám jsem zvědavý, jak to ve volbách dopadne.
 
Pojďme k návrhu státního rozpočtu na příští rok. Polepšit si má třeba školství, MPSV, nebo vnitro. Komu budu naopak ubráno?
Myslím, že jsme navodili pozitivní atmosféru, uvolnili jsme spotřebu. Vláda ODS a TOP 09 sáhla v podstatě kromě učitelů na platy všem. Zmrazily se důchody, investice. Kalousek je neskutečný demagog a lže, když tvrdí, že my teď daně zvyšujeme. Žádné na rozdíl od něj nezvyšujeme. Naopak snižujeme náklady a také tu konečně řídíme likviditu. A díky tomu, že řídím likviditu, tak dluh naší země bude v roce 2015 stejný jako v roce 2013 – 1683 miliard, i když vykážeme schodek asi 90 miliard. Kdyby všechny státní instituce byly řízeny centrálně, tak je tu ještě dalších asi 120 miliard, které mají tyhle instituce a fondy různě uloženy v komerčních bankách. A kdybychom je měli pod sebou, dluh by spadl asi na 1500 miliard. Resort financí je v tomto asi nejtěžší, protože já musím sehnat peníze a ostatní ministři jen přicházejí, aby ukázali, jak jsou hodní. Slibují a navyšují, já můžu jen korigovat. To je další nevýhoda koaliční vlády, i když vím, že deficit financí je v některých resortech veliký, velký je ale i prostor k úsporám a efektivnímu nákupu.  
 
Kdo z ministrů je, co se týče požadavků, nejvytrvalejší?
Vytrvalí jsou všichni, ale já bych to asi dělal také, aby mě měli podřízení rádi. Metoda cukru a biče je v tomto případě asi ta nejlepší. Na druhé straně zodpovědnost za rozpočet mám já. Byl bych tedy nerad, aby na mě kolegové tlačili, ať se tedy navýší daně, protože jsem proti tomu. Pořád tvrdím, že se daně dají lépe vybrat. Jenže třeba finanční a celní správa byla naprosto ve špatném stavu. Nedávno jsem například navštívil celní správu, kde dva roky čekají na obrovský rentgen pro nákladní auta za 60 milionů. Dva ministři jim ho nechtěli dát, já jim to tam na místě podepsal. My tyhle složky, které mají zajistit, abychom nebyli okrádáni na daních, přece potřebujeme zabezpečit. Potom chceme zavést také  systémové prvky. Například v dovozech textilu nebo elektroniky ze třetích zemí. Tam se podle mě dělají obrovské podvody, které stát nestačí řešit. 
 
Pojďme k sankcím proti Rusku, například EGAP odhaduje, že české firmy kvůli nim přijdou v příštích dvanácti měsících o 19 miliard...
Já nevím, kde na to EGAP přišel. Strašně bych nerad, aby Česká exportní banka a EGAP zneužily této krize k tomu, aby podivné transakce, které v nich proběhly za Kalouska a Topolánka, byly přišity této nové situaci. Otvíral jsem třeba motorárnu Škoda Auto a ptal jsem se: Vy máte dva výrobní závody v Rusku, dva na Ukrajině, jak to tedy je? Lidé ze škodovky říkají, že situace v Rusku má negativní dopad, ale hlavně na spotřebu. Rubl zdevalvoval, lidé přestali nakupovat. To jsou samozřejmě dopady na exportéry, ale dneska nikdo neví, jak to bude. Nikdo dnes myslím nemůže prokázat nějaký dopad sankcí, to jsou spekulace, a pokud to nějaká firma bude tvrdit, tak ať ukáže smlouvy. Každý sektor je jiný. Pobaveně jsem sledoval naše politiky, jak pomůžou exportu. Moje firma je čtvrtý největší exportér v této zemi, studoval jsem zahraniční obchod, zahraniční byznys a export jsem dělal 35 let, takže o tom něco vím. Vím, že měnit trhy je neskutečně složité, a to i u nejmenšího zboží. Já pevně věřím, že dojde k diplomatické dohodě a sankce eskalovat nebudou.
 
Stejně jako premiér tedy nejste zastáncem tvrdších sankcí?
My nevíme, co jsou tvrdší sankce. Jak se dá taková „tvrdost“ změřit? Chceme být v EU jednotní, ale na druhou stranu musíme myslet na naše zájmy, aby dopad na naši zemi nebyl katastrofální. Je to složité rozhodování.
 
Co se přijetí služebního zákona týče, premiér odmítá měnit dohodu s opozicí, vy byste prezidentem kritizovanou pasáž o politických náměstcích vyškrtl. Má tento zákon ale vůbec šanci projít?
To je typický příklad toho, jak se vede debata. O mně je známo, že jsem a priori proti politickým náměstkům, žádné jsem nechtěl, ani žádné nemám.
 
A skutečně ten text zmiňuje „politické“ náměstky?
No právě že ne. Já jsem si ten paragraf studoval...
 
Takže pan prezident vlastně hrozí Ústavní žalobou v případě přijetí původní dohody zcela zbytečně?
Tam není napsáno politický náměstek. Tam je psáno náměstek člena vlády. Je to vlastně debata o ničem, protože v praxi není rozdíl mezi náměstkem a poradcem. Pan prezident je nespravedlivý v tom, že říká, že nejde o odpolitizování státní správy. Ono to je odpolitizování. A hlavně si myslím, že díky ANO bude služební zákon konečně přijat, protože tradiční strany ho nedokázaly přijmout 12 let. A i v jednání s opozicí jsme podle mého sehráli klíčovou roli.