Snila o ideálním světě a sama bojovala v Praze o přežití. Kde Němcová napsala Babičku?

„Je to tichý život venkovský; zvyky, obyčeje, svátky i pověry lidu v okolí náchodském. Representantka tohoto staročeského života je Babička, v tiché domácnosti , v kole vnoučat, které patří dceři, dceři v městě odchované. Kdo to četl, říká, že je to hezké – já to chválit nemohu,“ píše Božena Němcová v dopise z roku 1854. Ačkoli právě tvoří své životní dílo, provázejí ji pochybnosti, vleklé zdravotní problémy, bolest ze smrti syna Hynka a věčná tíseň pracující matky v boji o základní obživu rodiny.

Babička neboli Obrazy venkovského života neukazuje pouze idealizovaný obraz venkova, jak se často dočteme. Je to hluboký otisk autorčiny touhy po lepším a pravdivějším světě, ve kterém by chtěla žít a ke kterému se v časech krize v duchu upínala. Přes jistou míru idealizace je její freska stále nesmírně živá a věrohodná.

Spisovatelka, oběť domácího násilí, ikona. Legenda Boženy Němcové žije dodnes

Ačkoli zobrazuje tradice, život na venkově i hloubku propojení lidského bytí s přírodou, vznikala Babička v neutěšeném prostředí pražských činžáků. Mnohé z nich si dodnes pamatují úzkostné „lamentace“ Boženy Němcové a připomínají tíživou atmosféru chudoby, policejní kontroly a nesvobody, ve které Babička vznikala.

Kdy a kde začala Němcová psát Babičku?

Božena ke svým vzpomínkám na mládí v Ratibořicích utíkala v mnoha těžkých chvílích, které její život provázely. První poznámky k Babičce se pak v její korespondenci objevují již v roce 1851. Intenzivněji na ní Němcová začala pracovat poté, co v říjnu 1853 zemřel její nejstarší syn Hynek.

„Po Hynkově smrti, když na mne všechny těžkosti, choroba, zármutek, bída, klam v lidech, jež jsem za přátely držela, – vše to když na mne doráželo a mysl moji tížilo, našla jsem v spisech svých listek, na němž poznamenán byl plán k Babičce již od tří let. Čtu s větším a větším zalíbením, a jako nějaká fata morgána začne tu přede mnou vystupovat luzný obraz malého údolíčka, do nejmenších podrobností, a v něm tichá domácnost Proškovic rodiny, v níž babička hlavní osobou. – Nemohu to ani povědít, jak mne tenkráte vzpomínka ta, unášejíc mne z trudu života do utěšených dob mládí, umírnila, potěšila,“ popsala počátky práce na Babičce v roce 1855 svému někdejšímu příteli Janu Helceletovi ve slavném dopise, který tlumočí většina pozdějších výkladů i životopisných filmů.

Babička pro chudé i v mini vydání, muzeum má unikátní sbírku známé knihy

V době po úmrtí Hynka bydlela Němcová v domě čp. 790 na Václavském náměstí. Neutěšená finanční situace ji však brzy donutila k dalšímu stěhování „do nového stavení“, tedy do rohového domu čp. 516 na hranici Ječné a dnešní ulice Ke Karlovu. Číslo popisné 516 nese tento dům doposud a dvě pamětní desky připomínají, že právě zde Němcová napsala svou Babičku.

Dům čp. 516 v Ječné ulici, kde Němcová napsala většinu Babičky (červen 2026)

Pamětní desky na domě čp. 516 v Ječné ulici (červen 2026)

Pamětní desku s profilem B. Němcové v roce 1957 vytvořili sochařka Eva Springerová a architekt Jan Zázvorka st.

Na Babičce pracovala víc než rok

Babička, kterou Němcová v korespondenci označuje jako povídku nebo „novellu“, vznikala v několika fázích. Původní krátký text byl nejprve koncipován jako vypravování staré ženy, Němcová však postupně přidávala další vrstvy, až vznikla bohatá a mnohotvárná mozaika osudů zacyklených ve čtyřech ročních obdobích.

14 fotografií

Už v květnu 1854 informují periodika jako Lumír a Pražské noviny, že Božena Němcová napsala povídku Babička: „Pokud nám přáno bylo, do ní nahlédnouti, můžeme říci, že překrásnými barvami tam jest líčen život a mrav lidu venkovského, tak věrně a zajímavě, s epizodami tak pestrými, že přejeme, aby povídka ta co nejdříve obecenstvu se dostala.“ K tomu však došlo až v roce 1855.

Jak si sama nejednou stěžovala v dopisech přátelům a manželovi do Ďarmot, nebyl o Babičku zpočátku příliš velký zájem mezi nakladateli: „Literatura mne neuživí; napsala jsem povídku delší, ale kněhkupci krčí ramenoma, že jsou špatné časy, malý odbyt, a že by mi napřed nemohli nic dát.“

Sešitové vydání Babičky pochází z roku 1855. Spisovatelka Božena Němcová ji věnovala rodinné přítelkyni Josefině Proškové, nyní tento první výtisk vlastní Muzeum Boženy Němcové v České Skalici.

Dokončení Babičky a dům pod Emauzy

Přesné datum, kdy Božena Němcová Babičku dopsala, není známo. Často se uvádí léto 1854, ale pravděpodobně na konečném znění Babičky pracovala až do zimy. Ještě na podzim 1854 se opět přestěhovala, a sice do nového bytu v tehdejší „Emauzské“ ulici zvané též „Pod Emauzy“, dnešní Vyšehradské naproti ulici Na Hrádku (ta se jako dobová adresa Němcové v některých biografiích také zmiňuje).

V dobové korespondenci si stěžuje na únavu ze stěhování i zápach v bytě, kde předchozí majitelka chovala drůbež: „Byt je hezký, a co nejhlavněji, velmi zdravý; kdyby toho nebylo, nebyly bychom se toho zápachu zde ani zprostily. Trochu chladno je v tom jednom pokojíku, co jde na pavlač, ale ten týhoden se pavlač zahradí, pak to půjde líp. – Karla mám zrovna naproti, jak vyhlídnu z okna, mám naproti zahradu, Hrádek, nemocnici, nahoře porodnici a blázinec. Z menšího pokojíku, co jde na pavlač, vidím na Emauzský klášter, do zahrad, na Vltavu, Smíchov a všecky ty vrchy za Smíchovem,“ vylíčila nový byt manželovi, který sloužil u finanční stráže v Uhrách, v dopise datovaném 14. listopadu 1854.

Pět jarních vodopádů v Babiččině údolí. Tahle hezká místa zná málokdo

Pamětní deska na domě č. 1378 v ulici, která se dnes jmenuje Vyšehradská, upozorňuje, že právě zde byla Babička v zimě 1854 až 1855 dokončena. Tiskaři Pospíšilovi ji Němcová odevzdala v březnu a první sešitové vydání bylo na světě v květnu až červnu 1855. Pospíšil za něj Němcové zaplatil 158 zlatých, částku zcela nepřiměřenou celosvětovému literárnímu významu Babičky, která byla přeložena do více než 30 jazyků.

Dům „pod Emauzy“ si svou někdejší podobu uchoval a jeho zdi stále připomínají trýznivě neutěšené chvíle života Boženy Němcové, během kterých vzniklo její životní dílo.

Dům ve Vyšehradské ulici čp. 1378 (červen 2026)

Pamětní deska v atypickém tvaru otevřené knihy na domě ve Vyšehradské ulici (červen 2026)

Soukromý život 1854 až 1855: láska a bída Boženy Němcové

Jaký byl osobní život Boženy Němcové v době, kdy pracovala na Babičce? „Božena Němcová je paní slušného chování, žije v ústraní, zdá se, že je sklíčena nouzí a starostmi o výživu, žije v domě velmi pokojně, je ve vážnosti u spolunájemníků,“ uvádí hlášení policejního komisaře Friedricha Schnella ze září 1854 s tím, že nebylo shledáno, že by „v jejím chování bylo něco neslušného po stránce mravní.“ V této době byl však Josef Němec stále ještě služebně v Ďarmotech a osamělá Božena hledala pochopení a blízkost u svých přátel z okruhu mladých vlastenců, které navzdory vlastní hmotné nouzi finančně podporovala. Kromě J. V. Friče to byl například budoucí kněz Václav Čeněk Bendl a medik Hanuš Jurenka.

Jurenka se stal jejím milencem a objektem vroucích citů čtyřnásobné matky a oceňované spisovatelky, která ze všeho nejvíc toužila po opravdové lásce. „Já bych mu byla věnec z hvězd nejskvělejších spletla na čelo, do nebes bych ho byla vynesla, aby nade všemi skvěl se. Já nezkoumala, zdali hoden toho, protože jsem ho milovala. - Snad ho bude dosti ženských ještě milovat, ale tak bezohledně a vroucně žádná...,“ svěřila se v roce 1856 Václavu Bendlovi. Text Babičky pak v postavě Viktorky odráží i hluboký, až sebezničující milostný cit, který jde proti rozumu i konvencím a který v době psaní autorka prožívala.

Policejní sledování, kterému byla Božena kvůli vlasteneckým aktivitám manžela i vlastní činnosti vystavena, je z dnešního hlediska „přínosné“ hlavně proto, že díky němu máme autentický vhled do existenční bídy její rodiny. Například dokládá, že v době pobytu v Ječné ulici platila za byt 120 zlatých, ačkoli měla měsíční příspěvek od manžela pouze 15 zlatých. Většinu částky si tedy musela vydělat psaním, a současně s Babičkou tak pracovala i na Národních báchorkách a pověstech, které pro ni znamenaly alespoň nějaký příjem. Ačkoli jí částečnou finanční podporu poskytovala také její sestra, jsou její dopisy přátelům a mecenášům plné ponižujících proseb o peníze. Nedostatek jídla, nevhodné životní podmínky i traumata ze smrti syna a neopětovaných citů představovaly další zátěž pro její chatrné zdraví a přispěly k rozvoji rakoviny.

Kde vznikl námět na Babičku? Rozhodnutí sepsat knihu podle vlastních zážitků z dětství stráveného v Ratibořicích nepřišlo až v roce 1853. Němcová se podle některých zdrojů inspirovala pedagogickou příručkou Františka J. Mošnera Pěstounka, čili spůsob vychovávání dítek mimo školu z roku 1851. Ve stejné době nacházíme první zmínky o budoucím textu v její korespondenci. Většina inspirace však vychází z vlastních vzpomínek a později prázdnin, které v roce 1844 prožila v Ratibořicích. Původní „Staré“, nebo též „Panské bělidlo“ nedaleko zámeckého skleníku, kde rodina Panklova skutečně bydlela, bylo už dávno zbořeno. Němcová se tedy s dětmi na léto ubytovala v chalupě u splavu, kam později děj Babičky zasadila. Původní dům mlynáře Antonína Ludra z roku 1797 využila Němcová jako kulisu Babičky. Dnes proto nese název Staré bělidlo, přestože v něm Panklovi ve skutečnosti nebydleli (srpen 2022)

Místa a domy, kde žila Božena Němcová

Budoucí spisovatelka a autorka Babičky se narodila ve Vídni. Pomineme-li spekulace o jejím původu, uvádí se jako oficiální rok narození 1820 a ve stejném roce se její rodiče usazují v Ratibořicích.

• 1820 – cca 1830 „Staré bělidlo“ stávalo vedle starého zámeckého skleníku. Kolem roku 1830 však byly obě budovy zbořeny a postaven nový skleník.
• 1830 – září 1837 Přízemní byt v Ratibořickém dvoře byl rodině určen za obydlí a Panklovi zde pravděpodobně žili až do roku 1845. Barbora se 12. září 1837 vdala v kostele Panny Marie v České Skalici za Josefa Němce.
• Září 1837 – duben 1838 Červený Kostelec – dnes čp. 127 v ulici B. Němcové

Byt rodiny Panklových pod ratejnou v ratibořickém dvoře se nachází nedaleko zámeckého skleníku. Návštěvníci ho obvykle míjí (srpen 2022)

Tzv. Domek Boženy Němcové v Červeném Kostelci. V podkrovním bytě v domě kupce Hůlka nacházejí novomanželé Němcovi první bydlení po svatbě. (srpen 2022)

• Květen 1838 – září 1839 Josefov – dům čp. 67 v někdejší Tržní ulici
• Září 1839 – zima 1840 Litomyšl – náměstí čp. 27

• Zima 1840 – léto 1842 Polná – náměstí čp. 47
• Léto 1842 – září 1845 Praha – dům „U Zeleného stromu“ čp. 1050-II v dnešní ulici Na Poříčí
• Září 1845 – podzim 1847 Domažlice – nejprve v domě „U pozamentýrů“ na náměstí, poté v nárožním domě naproti augustiniánskému klášteru
• Podzim 1847 – léto 1848 Všeruby
• Léto 1848 – zima 1850 Nymburk
• Zima 1850 – podzim 1850 Liberec
• Podzim 1850 – květen 1853 Praha – dům „U Geitlerů“ Václavské náměstí č. 15, někdy se uvádí dnešní čp. 838, původní dům byl však zbořen.
• Květen 1853 – říjen 1853 Ďarmoty v Uhrách, dnes město na pomezí Maďarska a Slovenska
• Říjen 1853 Praha – dům čp. 790 na Václavském náměstí
• Listopad 1853 Praha – „Žitnobranská“, nyní Žitná ulice
• Konec roku 1853 – říjen 1854 Praha – dům čp. 516 v Ječné ulici
• Říjen 1854 – říjen 1855 Praha – dům čp. 1378 „pod Emauzy“, dnešní Vyšehradská ulice
• Říjen 1855 – 1857 Praha – dům čp. 647 ve Štěpánské ulici
• Podzim 1857 – květen 1860 Praha – dům čp. 1360 v Řeznické ulici
• Květen – říjen 1860 Praha – dům „U archy Noemovy“ čp. 544 na rohu Štěpánské a Ječné
• Říjen 1860 – červenec 1861 Praha – Mezibranská ulice
• V červenci 1861 po další hádce odchází od manžela, odjíždí do Chlumce nad Cidlinou, následuje Nový Bydžov.
• Září – listopad 1861 Litomyšl, 28. listopadu 1861 odváží Josef Němec těžce nemocnou Boženu z Litomyšle.
• 21. ledna 1862 Praha – v domě „U Tří lip“ čp. 854 v dnešní ulici Na Příkopě Božena Němcová umírá. I zde byla na památku slavné spisovatelky instalována pamětní deska s bustou, ale protože se jedná o jednu z nejrušnějších ulic v Praze, často uniká pozornosti.

Dům čp. 854 v dnešní ulici Na Příkopě (červen 2026)

Busta s pamětní deskou na domě Na Příkopě byla vytvořena roku 1933 a je připisována sochaři Bedřichu Neužilovi.

(Dobová čísla domů a názvy ulic v některých případech nemusí odpovídat současným. Část domů byla zbořena nebo přestavěna.)