Kdo se tímto malebným a relativně tichým koutem Prahy prochází v posledních desetiletích, nemůže nezaznamenat jeho proměnu. Co je pro tento kout města smolné, je fakt, že není nijak památkově chráněn. Takže už před rokem 1989 si zdejší majitelé vylepšovali domečky i vily podle svých možností i vkusu.
Řadové domky na Spořilově prošly a procházejí nejrůznějšími úpravami. Některé jsou zdařilé, jiné možná vyvolávají diskuse.
Moderní časy sem přinesly i lecjaké zvláštnosti, nad některými přílepky někomu vstávají vlasy hrůzou na hlavě. Není to holt památkové území UNESCO. Občas se genius loci odtud vytrácí, ale buďme upřímní. Žít ve skanzenu, který se rodil před sto lety, by asi nebylo snadné.
Lidé mají jiné nároky, nechtějí se mačkat v minidomečcích. Mění se vkus a také technické nároky na stavění. Zajímavé je sledovat, jak se lidé například snaží při přeměně bydlení využít každý čtvereční i výškový metr relativně malých pozemků.
Menší domky v severní části zástavby směrem k Michli. V jednom z nich žil zpěvák Karel Zich.
Leckomu se nezamlouvá, že jednotná fasádní světlá barva byla u mnohých řadových domků i volně stojících vil vystřídána barvami. Naštěstí zatím ne ničím papouškově křiklavým. Přistavují se garáže, vchodové objekty, nejvíc jsou patrné půdní vestavby.
Řadové domky na Spořilově prošly a procházejí nejrůznějšími úpravami. Některé jsou zdařilé, jiné možná vyvolávají diskuse.
Není cílem článku ani chválit, ani kritizovat. Držme se nápisu na jedné z poděbradských vil Vojtěcha Obereigner a. Ten nechal do průčelí dodatečně vsadit nápis: Komu se nelíbí za moje na mým, ať sobě vystaví lépěji na svým.
Přejeme hezké prohlížení, a pokud chcete známkovat, je to vaše svobodná vůle. Tak či onak, za výlet do starého Spořilova, při kterém nachodíte mnoho kilometrů, to stojí…
