Tajná schůzka s agentem. Schůzka, na které bylo nutné vyhlédnutého adepta pro získávání zpráv přesvědčit o „správnosti jeho rozhodnutí“. Ale také možnost sejít se s agentem StB mimo oficiální úřad, aby nebyla prozrazena jeho totožnost, nebo aby člověk pracující pro tajnou policii nebyl viděn s estébáky.
K tomu sloužily konspirační byty. Měly dvě kategorie – tou druhou byl byt propůjčený. Rozdíl byl v tom, že konspirační byt byl v podstatě kompletně ve „vlastnictví“ bezpečnosti, ten propůjčený patřil spolupracovníkovi a podle domluvy se v něm estébáci scházeli k tajným schůzkám.
Praha 10, sídliště Zahradní Město. Zvonková 2643/13. Propůjčený byt TÝNEC.
V Praze měla Státní tajná bezpečnost k dispozici od konce 60. let 20. století přes 140 takových bytů. Samozřejmě ne najednou, některé fungovaly více než desetiletí, jiné jen pár let, rok nebo pár měsíců. Podle toho, jak bylo možné takový byt do systému zařadit i kvůli tomu, že nedostatek bytů obecně se týkal i takových záležitostí. Konspirační a propůjčené byty byly také aktivovány i podle toho, jak v dané oblasti StB právě operovala, jak tam probíhaly například sledovací operace.
Praha 10, sídliště Zahradní Město. Zvonková 2638/3. Propůjčený byt BOREK.
Jedním z míst, kde byla koncentrace poměrně vysoká, a to dokonce v okruhu několika set metrů, bylo sídliště Zahradní Město v Praze 10. Komunistická policie si jich tady postupně pořídila šest, a to jak konspiračních, tak propůjčených. Například v Jabloňové ulici byly během sedmdesátých a osmdesátých let hned dva, a to dokonce ve dvou panelových věžácích stojících hned vedle sebe. Bylo to období, kdy ve starší zástavbě Zahradního Města žil bývalý ministr zahraničí z období Pražského jara Jiří Hájek, který byl po 21. srpnu vyhozen ze všech funkcí, stal se i signatářem Charty 77. Exministr byl v Zahradním Městě pod trvalým dohledem, estébáci ho sledovali například i při jeho kondičním běhání.
Praha 10, sídliště Zahradní Město. Komarovova, dnes Švehlova, 2887/6. Konspirační byt HÁJEK.
Výhodou sídliště bylo, že tu vládla velká anonymita. Lidé se, především ve větších panelácích, téměř neznali a ani se o své sousedy moc nezajímali. V domě, kde byly desítky bytů, si ani neuvědomovali, že je nějaký byt téměř neobývaný a jen tu a tam se tam někdo objeví. Co na tom, že i lidé, kteří do bytu chodili, byli pokaždé jiní. Jak dokazují vzpomínky těch, které sem estébáci dovedli, aby je například tajně nahráli a nafotografovali či nefilmovali, schůzky bývaly leckdy neformální, s jídle a pitím. Někdy používali konspirační byt estébáci k „relaxaci“, tedy pitkám.
Byty byly vedeny v seznamu podle krycího jména toho, kdo byt propůjčoval, nebo podle místopisu. Ne vždy byly estébáci vynalézaví. V Hvozdíkové ho pojmenovali Hvozd, do jahodové ulice se chodilo konspirovat do Jahody.
