Je jen málo lidí, kteří znají legendární místa do posledního detailu. Mezi nimi je František Buchta, jenž pamatuje na staleté stroje v plné síle vršovické fabriky. Koh-i-noor, kde pracoval 25 let. „Jsem starší pán, nikoli starý,“ směje se 80letý Buchta, když deníku Metro začíná vyprávět příběh o továrně, kterou si mnozí lidé často mylně spojují s výrobou tužek.
Pamětník František Buchta v továrně Koh-i-noor ve Vršovicích. Fotografie vznikla u strojů na výrobu patentek.
Vršovický knoflík
Továrna, která se navždy zapsala do historie této části města, se zaměřovala na výrobu patentek nebo kovovou textilní galanterii. Zatímco ta tužková je v Českých Budějovicích a nesla podobné jméno, ovšem s důležitou částí ve svém názvu, tedy Hardtmuth. Používání stejného obchodního jména je věc náhodná a kdysi byla předmětem sporů.
Přes sto let staré turbíny stále pracují. Česko ukrývá unikátní průmyslové dědictví |
Buchta zná tu vršovickou fabriku do posledního drátku, jak sám říká. Proto se před několika lety stal členem týmu developerské společnosti PSN, která se tu chystá celý industriální areál proměnit. Kromě památkově chráněných objektů. „Kohinorka“ se stane součástí nového centra Vršovic. Se sousedním Chemapolem, který nechvalně proslavila „duhová“ fasáda (kvůli ní dům přestal být památkově chráněn) a bývalá radnice Prahy 10.
Metro jako místo na rande i úkryt před pohromou. Videa z Prahy radí i baví a nebojí se bizáru |
Téměř dvouhektarové, dosud převážně uzavřené území se v následujících letech otevře lidem. Kromě šesti stovek převážně středně velkých a menších bytů, jež vzniknou jak v nových domech, tak v památkově chráněných objektech bývalé továrny, lze vypíchnout, že tu zůstane tovární komín, a také to, že budou k vidění unikátní stroje, které sto let pracovaly pro firmu „krále knoflíků“ Jindřicha Waldese. Pro nový developerský projekt pracuje také věhlasný architekt Jakub Cigler a jeho studio. „Kohinorka je místo se silnou historickou pamětí, kterou jsme se rozhodli v poměrně velkém rozsahu zachovat. Bylo od počátku jasné, že musíme zachovat halu a několik dalších budov včetně továrního komína, díky kterým uchováme genius loci tohoto unikátního místa,“ říká architekt Cigler.
„Mám klíče, pojďte se ke starým strojům podívat“
Do proměny areálu také promlouvá pamětník František Buchta, který v továrně v důležitých rolích pracoval od roku 2000 do jejího konce, který nastal před nějakými třemi lety. Právě v té době začal nový vlastník firmy převážet stroje do svého nového působiště ve slezském Bílovci. Osm z nich ve fabrice zůstalo, jsou nefunkční. „Když vás to zajímá, pojďte se podívat,“ říká Buchta mezitím, co developer pořádá otevírací party projektu.
Cesta k impériu
|
Bere klíče a otevíráme zrezlé dveře, procházíme tmavými chodbami a továrními halami, ideální pro natáčení hororů. Ano, továrna posloužila filmařům pro seriál Metoda Markovič: Hojer nebo film Zátopek. Tma s oprýskanými zdmi, dírami nebo „tovární“ vůněmi se střídá světlem a ateliéry mladých umělců. A tam, tam stojí osm stoletých kousků - strojů na patentky. „Přimlouvám se za to, aby se staly součástí proměny areálu,“ říká Buchta a specialista akvizic PSN Pavel Citta později upřesňuje, že s nimi počítají. „Určitě ale fungovat už nebudou, že by si tady lidi mohli vyrazit nějakou patentku,“ říká Citta. „A nebo spíš zuby,“ směje se Buchta, který měl v kohinorce na starost správu a údržbu celého areálu. „Spolupracoval jsem ještě s jedním člověkem, já jsem měl takovou emeritní funkci. Byl jsem tady také technickým ředitelem,“ vysvětluje.
Signal Festival rozšíří svou mapu Prahy. Nově zamíří do Dejvic i ke Staré čistírně |
Mapu zakrývaly tečky. Mířily tam jejich zipy
Se správou továren má zkušenosti. Buchta v podobné funkci, kterou měl ve Vršovicích měl 40 let v ČKD Lokomotivka v Libni, což byla jedna z nejvýznamnějších československých továren na lokomotivy. Rodák z Kácova nad Sázavou se ještě v kočárku přestěhoval do dnešních Vysočan. „Můj otec měl v Podviní zahradnictví,“ prozrazuje a ještě vzpomíná na kohinorku. „Naše výrobky jsme rozváželi po celém světě. V zasedačce jsme měli velkou mapu, kterou celou pokryly tečky. Co tečka, to místo, kam se zboží vyváželo,“ říká.
 |
