Příroda a ptactvo Jandu, narozeného 24. dubna 1865 v Praze, enormně zajímaly už od dětství. Po svém otci, spisovateli Bohumilu Jandovi Cidlinském, zdědil literární schopnosti, které později využil ve svých publikacích. Dovedl mistrně stylizovat své postřehy ze života zvířat, především ptáků.
Po studiu přírodních věd zůstal Janda na univerzitě a napsal několik prací o strunovcích a pavoucích, ale obor bezobratlých živočichů jej nezaujal; prohlásil, že „tato oficiální zoologická věda se zabývá jen mrtvými živočichy a nepozoruje jejich život a nedbá krás živé přírody“.
Univerzitu opustil v roce 1893 a do roku 1904 vystřídal jako profesor několik středních škol na Moravě (Uherské Hradiště, Kroměříž, Valašské Meziříčí a Brno). V té době se také intenzivně věnoval ornitologii.
Profesor Jiří Janda se slonem Babym, který přišel do zoo v červenci 1933.
Po návratu do Prahy opět učil na akademickém gymnáziu, kde setrval až do penze. V roce 1919 jej jmenovali státním konzervátorem přírodních památek a usiloval o založení československo-polského přírodního parku ve Vysokých Tatrách.
A také jej intenzivně zaměstnávala myšlenka na vytvoření zoologické zahrady v Praze. Seznámil se s podobnými zařízeními v Drážďanech, v Londýně a ve Versailles, s pařížskou Jardin des plantes. Zajímal se o zahrady v Moskvě a Petrohradu.
V roce 1904 se diskuse o založení zahrady rozproudila silněji a pražský primátor Jandu pověřil přípravou jejího vybudování. Tehdy se uvažovalo o jejím umístění na ostrově Štvanici.
Plány narušila první světová válka a poválečná situace v zemi. V roce 1922 věnoval velkostatkář Alois Svoboda městu pozemky v Troji s podmínkou, že na nich má být vybudováno také zoo.
Zahrada oficiálně vznikla 28. září 1931 a Janda se stal jejím prvním ředitelem: „Zvířata pro zahradu se sbírala ještě předtím, než byla otevřena a pan profesor Jiří Janda, který si kvůli tomu koupil domek v Troji, je měl na zahradě. Měl tam papoušky, srnku, lvici Šárku, kterou zahradě daroval majitel cirkusu Rebernigg,“ řekl dlouholetý ředitel pražské zoologické zahrady Jiří Fejk.
Profesor Jiří Janda s manželkou Ludmilou a lvíčaty v roce 1937.
„Na zkoušku a se srdcem dosti úzkostným otevřeli jsme brány našeho staveniště,“ tak vítal Janda slavnostní otevření zahrady. Mezi první zvířata patřila vlčice Lotta, koně Převalského, jejichž chovem se později Praha celosvětově proslavila, a tygři. Postupně přibývala další a zoo se úspěšně rozrůstala.
V raných dobách si mohli návštěvníci prohlédnout na osmi hektarech ve spodní části zahrady 80 savců a ptáků. Dnes nabízí zahrada na 60 hektarech 4736 zvířat.
Jiří Janda se kromě toho v roce 1928 stal zakladatelem a prvním předsedou Československé společnosti ornitologické. Spoluzaložil také Klub přátel exotického ptactva. Sám byl uznávaným chovatelem papoušků, především amazoňanů.
V letech 1926-1930 vyšel v Ottově nakladatelství jím redigovaný překlad Brehmova života zvířat, v němž Janda přeložil čtyři svazky o ptácích.
Řada jeho prací byla přeložena do světových jazyků: Malá ornithologie, Ptačí profily, Velký ilustrovaný přírodopis všech tří říší, Záchrana přírodního rázu Republiky československé, Naše zpěvné ptactvo a Zoologická zahrada.
Jiří Janda zemřel 25. srpna 1938 v Praze. Jeho jméno připomíná pamětní deska umístěná na zdi administrativní budovy u vchodu.
Strážce streamu
