Jakou historii nám pražské horniny vyprávějí a co v nich vidí geolog stavebního gigantu Metrostav Martin Kříha?
Když se řekne Praha, většina Čechů si představí památky a město. Co byste jako geolog ukázal lidem, aby si uvědomili, jak zajímavá je pod nohama?
Určitě bych začal v Prokopském údolí a pak pokračoval na Barrandovské skály. Jsou to místa, kde člověk projde silurskými a devonskými horninami, starými stovky milionů let historie Země. Když člověku ukážete zkamenělého trilobita nebo otisk ramenonožce přímo v hornině, najednou si uvědomí, že stojí na místě, kde kdysi bylo moře plné života. Trilobiti jsou sice nejznámější, ale zdaleka ne jediní – nacházíme tu také graptolity, lilijice, hlavonožce nebo korály. Právě díky mimořádně dobře zachovaným fosiliím patří pražská oblast mezi významné paleontologické lokality.
Praha leží na území barrandienu. Co je na zdejší geologii tak výjimečného a proč je právě Praha pro geology tak zajímavá?
Barrandien je geologická oblast, kterou zná mnoho geologů na světě. Jméno dostala po Joachimu Barrandovi, francouzském inženýrovi a paleontologovi, který se v 19. století usadil v Čechách. Původně sem přišel jako vychovatel vnuka francouzského krále Karla X., ale nakonec zde zasvětil desítky let studiu prvohorních hornin a zkamenělin. Praha patří mezi geologicky nejvýznamnější města Evropy, protože její geologická stavba zachycuje stovky milionů let vývoje Země – od proterozoických hornin přes prvohorní mořské sedimenty až po kvartérní uloženiny.
Ražba Roldalu. Bude mít délku 12,4 km. Po otevření se stane třetím nejdelším tunelem v Norsku. Tunel bude součástí evropské silnice E134, která prochází horským terénem a obsahuje řadu tunelových úseků.
Mimořádný význam má barrandien s mocnými komplexy silurských a devonských vápenců a břidlic, které obsahují světově proslulé fosilie trilobitů, graptolitů, hlavonožců a dalších mořských organismů. Tyto nálezy zásadně přispěly k rozvoji paleontologie a stratigrafie díky práci Joachima Barranda. Údolí Vltavy odkrylo jedinečné geologické profily dokumentující sedimentaci, tektonické deformace i variské vrásnění.
Četl jsem, že některá místa v Praze, kde jsou horniny dobře odkryté a můžeme je vidět přímo na povrchu, mají dokonce mezinárodní význam. Slouží totiž jako důležité referenční profily pro určování hranic mezi jednotlivými geologickými obdobími. Je tomu tak?
Ano. Praha má zároveň mimořádný význam pro inženýrskou geologii, protože rozmanité horninové prostředí poskytuje cenné poznatky pro zakládání staveb, výstavbu metra, tunelů i mostních konstrukcí. Díky husté síti přirozených i umělých odkryvů zůstává jednou z nejvýznamnějších výukových a výzkumných geologických lokalit ve střední Evropě.
Vládci prvohor se ukrývají v metru i u nepoužívané pokladny. Poradíme vám, jak je najít |
Které pražské lokality by podle vás měl každý, kdo se zajímá o geologii, alespoň jednou navštívit?
Začal bych určitě Prokopským údolím, protože na malé ploše ukazuje velkou část geologické historie barrandienu. Ve skalních výchozech jsou dobře vidět silurské a devonské horniny a právě tady si člověk nejlépe udělá představu o tom, jak vypadalo mořské prostředí před stovkami milionů let. Navázal bych Dalejským údolím, kde jsou krásně odkryté jednotlivé vrstvy hornin a dobře se vysvětluje, jak se sedimenty ukládaly na mořském dně. Protože celé území spadá pod přírodní rezervaci Prokopské údolí a národní přírodní památku Dalejský profil, platí zde přísná pravidla ochrany. Je zakázáno rýpat do skal, sbírat zkameněliny pro komerční účely nebo jakkoli narušovat geologické profily. Pokud na zemi v uvolněné suti najdete drobný úlomek a vezmete si ho čistě rukou na památku, strážci přírody to obvykle tolerují.
Ražba Roldalu. Bude mít délku 12,4 km. Po otevření se stane třetím nejdelším tunelem v Norsku. Tunel bude součástí evropské silnice E134, která prochází horským terénem a obsahuje řadu tunelových úseků.
A co další zastávky?
Další zastávkou by měl být lom Na Cikánce, který je známý kvalitními odkryvy devonských vápenců a bohatým výskytem zkamenělin. Za návštěvu stojí i již zmíněné Barrandovské skály, které patří k ikonickým lokalitám celé oblasti, a Dívčí hrady, odkud je kromě výhledu na Prahu dobře patrná geologická stavba okolní krajiny. Ideální je pak návštěvu zakončit v Národním muzeu, kde jsou vystavení trilobiti, hlavonožci nebo koráli právě z těchto pražských lokalit. Člověk si tak snadno propojí to, co viděl ve vitríně, s horninami přímo v terénu.
Barrandov nebo Prokopské údolí zná spousta Pražanů jako místa na procházku. Co tam ale vidí geolog, co běžnému návštěvníkovi zůstává úplně skryté?
Geolog tam nevidí jen skály, ale hlavně příběh, který vyprávějí. Z vrstev hornin dokáže vyčíst, jak prostředí vypadalo před stovkami milionů let a co se s horninami dělo později. Zlomy, pukliny nebo vrásnění zase ukazují, jak je během času měnily tektonické síly a eroze. Pro geologa je tak jedna skalní stěna vlastně záznamem dlouhé historie Země.
Takhle nějak kdysi vypadala lilijice.
Dá se podle hornin a zkamenělin v Praze vlastně „přečíst“ její minulost? Co by nám pražské skály řekly o tom, jak naše město vypadalo před stovkami milionů let?
Do jisté míry ano. Z hornin a zkamenělin dokážeme poskládat obraz toho, jak Praha vypadala před stovkami milionů let. V období siluru a devonu tu bylo teplé, mělké moře plné života, po kterém nám zůstaly zkameněliny trilobitů, korálů nebo ramenonožců. Později tektonické pohyby horniny zprohýbaly a rozlámaly a dnešní podobu krajiny nakonec dotvořila eroze a Vltava.
Praha se samozřejmě pořád mění a staví. Setkal jste se při své práci nebo při procházkách s nějakým pražským výkopem či staveništěm, kde vás geologický profil opravdu zaujal?
Praha je pro geologa zajímavá i tím, že velké stavby na čas odkryjí to, co je běžně ukryté pod zemí. Bylo to vidět například při výstavbě tunelového komplexu Blanka nebo při geologickém průzkumu a následné výstavbě metra D na Pankráci a v okolí Olbrachtovy. Právě tam se ukázalo, jak pestré je pražské podloží – střídají se různé typy hornin a místy jsou horniny výrazně tektonicky porušené. Na takových výkopech a průzkumných štolách je dobře vidět, co všechno se pod Prahou skrývá. Je to ale pomíjivá příležitost – jakmile stavba pokračuje, geologický profil zase zmizí pod betonem nebo se zasype.
Rebecca Ferguson odhaluje největší tajemství. Co se skutečně stalo se světem tam venku? |
Máte zkušenosti s ražbou tunelů v zahraničí. Jak se z pohledu geologa liší práce pod zemí třeba v Norsku od toho, co bychom mohli potkat při stavbě pražského metra nebo jiných tunelů v Praze?
V Norsku, kde působí naše společnost Metrostav Norge, se většina tunelů razí v baltickém štítu – v mimořádně tvrdých rulách, svorech nebo žulách. Geolog tam řeší hlavně pukliny, tektonická pásma a přítoky podzemní vody. Praha je ale geologicky mnohem pestřejší. Během pár stovek metrů se mohou střídat pevné diabasy a vápence se zvětralými břidlicemi nebo měkkými náplavami Vltavy. A protože se razí přímo pod městem, je nutné zabránit i sebemenšímu poklesu terénu, který by mohl poškodit budovy na povrchu. Používají se proto nejrůznější způsoby zabezpečení, od betonových ostění a mikroinjektáží až po tunelovací štíty.
Ideální geologická procházka
|
