Unikátní sbírku více ne deseti tisíc pohledů, včetně praských, se podařilo nashromádit Jaroslavu Matoukovi z Třebíče. Nejstarí pohledy Prahy, které mám, jsou z let 1909, 1910, 1920, 1929, 1936, 1945, ale z těch starích se mi nejvíce dopisnic s metropolí selo z padesátých let, potvrzuje jednasedmdesátiletý sběratel Matouek.
Na otázku, jaký pohled má za své sbírky nejraději, odpovídá: Ten s pohledem na celý Třebíč, které jsem dostal od tatínka.
Nejvíce pohledů získal Matouek právě od nejstarího bratra a otce, kteří si hodně dopisovali i se známými v zahraničí. Ty nejstarí pohledy ale sami koupili.
O tom, e sbírání pohledů je v rodině velkým koníčkem, svědčí fakt, e jeho bratr má pohledů dokonce kolem dvaceti tisíc.
Nejčastěji je skladuji ve velkých papírových krabicích, ty nejvzácnějí mám ale v albech. Sbírám hlavně města, hrady, zámky a dědiny, dodává Matouek.
Mezi největí rarity sbírky Jaroslava Matouka patří pohled na Palackého náměstí s původními zvonicemi Emauzského klátera, tedy kostel Panny Marie na Slovanech bez moderních piček od architekta Frantika Maria Černého a bez budovy dneního Ministerstva zdravotnictví. Věe klátera byly zničeny při spojeneckém náletu v únoru 1945.
Dalí pohlednicí, kterou si sběratel Matouek nesmírně cení, je snímek řetězového mostu Frantika Josefa I., který spojoval od roku 1868 do roku 1946 břeh Bubnů a Královskou oboru, přiblině na místě dneního tefánikova mostu. Vedla po něm koňka a později také tramvajová tra.
