„Je to špatné, chybí nám nejen minus, ale krev vůbec,“ říká do telefonu lékařka u vstupního vyšetření dárců před odběrem. Není to žádné státní tajemství a pracovníci transfuzních oddělení to nijak netají.
Nejen v pražské Všeobecné fakultní nemocnici (VFN), odkud tento okamžik pochází. Někdy se také mezi zdravotníky transfuzních stanic říká, že co se zásob nenahraditelné tekutiny týká, mají v mrazácích akorát zimu... Často proto závisejí na operačních sálech i urgentních příjmech na vytrvalých dobrovolnících.
Začal na vojně, teď má osmdesát odběrů
„Poprvé jsem dával krev na vojně v Mariánských Lázních,“ přiznává se při odchodu z tranfuzky ve VFN, kde minulý pátek věnoval krev už poosmdesáté. Připouští, ale nejen on, že nějaká větší publicita či veřejné ocenění a propagace dárců by mohly přispět k lepšímu „zásobování“ krví. Podobný názor má i mladší dárkyně. „Dřív bývaly v továrnách takové ty desky cti úderníků a nejlepších pracovníků. Možná, kdyby ve firmách měli někde podobnou nástěnku s fotkami dobrovolných dárců a dávali to víc najevo, třeba by se odhodlalo krev darovat větší množství lidí,“ připouští žena a připomíná, že by jí nevadila role ambasadorky dárců, kdyby existovala.
„Letní sezona představuje pro transfuzní stanice období, kdy daruje podstatně méně dárců než v jiném roční období. Významnou roli zde sehrává odjezd dárců na dovolenou či sezona klíšťat,“ říká Petra Petlachová, vedoucí Oddělení komunikace v ostravské fakultní nemocnici. V posledních letech i tady sledují pokles počtu pravidelných dárců krve. Řada z nich postupně dosahuje věku, kdy už kvůli zdravotním důvodům nemohou darovat nebo překročí věkovou hranici 65 let. „Dalším důvodem odlivu pravidelných dárců je konkurence soukromého sektoru, který nabízí finanční kompenzaci. To bohužel pro některé dárce představuje atraktivnější variantu, než je bezplatné dárcovství krve, které je založené na solidaritě a dobrovolnosti,“ dodává Petlachová.
Buzna. Negr. Čmoud. Je snadné být v Česku jiný? S nějakou formou rasismu a nenávisti se setká každá menšina![]() |
Spořeboval hodně krve, teď ji vrací z vlastních žil
V Brně ke světovému dni dárců uspořádala tamní fakultní nemocnice přednášku s názvem Krev je nenahraditelná, navíc za účasti Jana Plevy, který v minulosti utrpěl mnohačetná poranění, dostal rekordní počet transfuzních přípravků a sám krev pravidelně daruje. „Tento pátek ještě zahajujeme velkou výstavu v Galerii Vaňkovka, kde prezentujeme 10 příběhů pacientů, kteří obdrželi od našeho Transfuzního a tkáňového oddělení krev, jež jim zachránila život. Zároveň budeme v nejbližší době otevírat novou příjmovou halu pro dárce,“ říká Pavel Žára, vedoucí Oddělení komunikace a tiskový mluvčí FN Brno.
V benešovské nemocnici se daří s dárci spolupracovat tak, že se do složitých situací málokdy dostávají. „Naše dárcovská komunita je velmi akční a snaží se vždy v případě potřeby přijít, a za to jim velice děkujeme. Pokud nějaký druh chybí, tak cíleně pozveme konkrétní dárce z naší dárcovské komunity. A to se nám daří i v čase dovolených, uvedla Libuše Pagáčová, primářka zdejšího transfuzního oddělení.
Chléb roku 2025: Oceněný bochník je z Prahy, voní po tradici i kvalitě![]() |
Placené odběry ujídají těm dobrovolným
Úbytek dobrovolných dárců má na úkor placených odběrů v soukromých zařízeních eviduje také Český červený kříž. „Aktuálně se počet dobrovolných dárců pohybuje kolem 220 tisíc, pro zajišťování transfuzních přípravků by bylo potřeba alespoň 300 tisíc. To znamená, že počet prvodárců by měl každoročně být vyšší o asi šest tisíc. Zdůrazňuji, že jde o dárce v nemocničních transfuzních zařízeních. Ta odebírají krev, plazmu či krevní destičky pro pacienty v Česku,“ vysvětluje Marek Jukl, prezident Českého červeného kříže.
Naproti tomu komerční plazmaferetická centra odebírají plazmu výhradně na vývoz. „Tento rozdíl si ovšem lidé často neuvědomují a snadno podlehnou reklamě těchto center typu zachráníš život a ještě si vyděláš, neboť jsou zaměřena na odběry s vypláceným finančním příspěvkem,“ konstatuje prezident Českého červeného kříže Jukl.
Darování v číslech
|