První část koncertu patřila Sonátě pro klavír D dur Franze Schuberta, ve které klavírista rozehřál nástroj svou pestře barvitou zvukovou paletou prostřednictvím nejrozmanitějších úhozových odstínů. Díky tomu se skladba jako celek stala pro obecenstvo naprosto přehledným dílem. Klavírista jako by tvořil menší dialogy mezi melodiemi, pohrával si s dynamickými nuancemi, které vedly od niterných pianissim přes velkolepá forte. Prostřednictvím Kissinovy interpretace jsme mohli procítit schubertovskou intimnost i graciézní bezstarostnost a hravost.
Druhá část recitálu patřila ruskému skladateli Alexandru Nikolajeviči Skrjabinovi, jeho Sonátě-fantazii č. 2 Gis moll a výběru z Etud, op. 8. Již v prvních tónech Sonáty bylo jasné, že se o hlavní slovo hlásí především klavíristova výjimečná hudebnost. V Etudách se obecenstvu představil jako hráč perfektní a bezchybné techniky. Koncert skončil ovacemi ve stoje a třemi přídavky.
