Kdo bydlel, byl šťastný. Kdo v zimě topil, ten byl šťastný taky. Jenže byly doby, kdy se topilo uhlím a tahat ho ze sklepa do posledního patra vinohradského činžáku bylo utrpení.
Teplo od soudruhů z NDR
Vafky, jak se bedna pod oknem uvnitř místnosti nazývala, získalo své lidové pojmenování z WAW, východoněmeckého podniku Wärmegeräte- und Armaturenwerk Berlin (v překladu Závod na výrobu tepelných spotřebičů a armatur Berlín). Východní Němci k nám tahle topidla na plyn vyváželi ve velkém, používala všude tam, kde se nedalo topit dálkově nebo bylo složité instalovat plynový kotel do bytu, hlavně ve starší zástavbě.
Praha? Aha! Náměstí, kde jde o život a o ruce |
I když se taková vyráběla i v Československu pod značkou Karma, výraz „vafky“ zobecněl stejně, jako karma pro plynový ohřívač vody nebo lux pro vysavač.
„Vafky“ Gamat z Karmy
První se u nás objevila v 60. letech 20. století, lidé si je pořizovali především ve starší zástavbě, kde neměli činžáky výtahy, a topení na uhlí představovalo nejen znečištění ovzduší, ale pro stárnoucí obyvatele domů stále namáhavější tahání uhlí ze sklepa třeba až do čtvrtého nebo pátého patra. On vrchovatě naložený plechový uhlák, byť plný kvalitního koksu, vážil pěkných pár kilo. Kdo nechtěl běhat nahoru a dolů, musel topit uvážlivě a žádnou saunu si doma dovolit nemohl, protože by běhal nahoru a dolů jako fretka.
Kolik času ročně prostojíte na eskalátorech v metru? Výsledek vás překvapí |
Kolorit starší zástavby
Zavést do domu plynovou přípojku bylo relativně nesložité. Nebo jen prodloužit trubku od plynového sporáku, protože na plynu se v domácnostech už dávno vařilo, víc než na elektřině. V bytě pak stačilo nájemníkům dát pod okna vafky (nebo wawky či vavky, jak chcete), probourat díru na „komín“, krátkou trubku odvádějící spaliny na ulici. A najednou bylo v místnosti teplo. Žádné každodenní ranní vymetání kamen, vynášení popela a zatápění.
Tady se ještě vafkami topí.
Záleželo jen na počtu místností, kde se dalo vafkami topit. Musely mít okna do dvora nebo do ulice. Protože o nějaké domovní kotelně na plyn nemohla být v těch časech ani řeč, staly se vývody do fasády koloritem starší zástavby.
5 pražských popravišť. Kde se obecenstvo rvalo o provaz oběšencův nebo kde kradli nebožtíky? |
Nevýhodou tehdejší vafek byla relativně vysoká spotřeba plynu. V porovnání s moderními plynovými kotli i v porovnání s „vafkami“ z 21. století (protože tohle lokální topidlo rozhodně není jen pro pamětníky).
Andělíčci versus výduchy
Nedávno jsem si to uvědomil na Vinohradech, kde je takových vývodů, jak by řekli Slováci, neúrekom. Uvnitř už nejsou stará topidla, předpokládám, že i sem zasáhla inovace 21. století. Ale díry do fasády tu jsou stále. Někde už ale natrefíte na zazděné výduchy, ne všude vzorně maskované. Sice jsme si na ně zvykli, ale mnohé výstavní domy v této vyhlášené rezidenční čtvrti Prahy, jsou jimi stále poznamenané. Výpravná zdobení fasád, štukatura, andělíčci, sošky – a vafky.
Tady se možná ještě vafkami topí.
Naštěstí pomalu mizejí, ale stále jsou potřebnými zdroji tepla. Jestli máte vlastní zkušenosti s vafkami, jestli si ještě vzpomenete, jaké byly s těmi prvopočátky starosti (i radosti), pamatujete-li si, jak vám je montovali, jak jste se radovali, že skončilo tahání uhláků, podělte se o své vzpomínky na pavel.hrabica@metro.cz.
