Kolega Marek Hýř vyhrabal doma na půdě deník Večerní Praha ze srpna 1965. Někdo nad zažloutlými stránkami jen mávne rukou. Zprávy a fotografie z jiné doby, pro většinu z nás, i pro ty, kteří to pamatují, něco jako filmy režiséra Karla Zemana z dob prvních vzducholodí a ponorek.
Bulvár si se bavil i nyní
Už jenom titulky z novin, které nesou datum 11. srpna 1965. Čtěte s námi. Sice se tehdy budoval v této zemi komunismus, jak sliboval prezident Antonín Novotný, ale některé „headliny“ by snesla i současná média, nejen ta bulvární…
ÚVĚRY I NÁRODNÍM VÝBORŮM
PRÁZDNINOVÁ ŠKOLA SLAVISTŮ
PSÍČCI BÍLÉHO DOMU
OBCHODNÍCI SE SMRTÍ V USA VYDĚLÁVAJÍ NA JOHNSONOVĚ VÁLCE
AUTA NEZLOBÍ – ZLOBÍ ŘIDIČI
ŽATEC BUDE OSLAVOVAT
HOUBY, HOUBY, HOUBY
TELEVIZORY A RÁDIA HLUČÍ VÍC
PO STOPÁCH KRITICKÝCH UPOZORNĚNÍ
BEZ PRAČEK TO VŠUDE NEJDE
VĚTŠÍ POČET TANEČNIC
DNES AMERIČANÉ NA SPARTĚ
HOKEJISTÉ DO NSR
Pamatujte na pračky
Leccos je tu k pobavení. V roce 1965 se připravoval pro celou Prahu nový Domovní řád. S platností od 1. ledna 1966. Určitě to lidi hodně zajímalo, svědčí o to dopisy redakci…
„S povděkem jsem četla vaši zprávu o tom, že vyjde nový Domovní řád s mnoha novými doplňky. Už je ho potřeba jako soli. Je v něm ale háček. Jak jsem se dočetla, nebude se moci prát prádlo v bytě, pračka musí být odhlučněná atd. Nevím, jak bude znít celé ustanovení o pračkách v bytě, ale je třeba pamatovat na byty IV. kategorie, kterých je jistě v Praze dost, a ty do dneška prádelny nemají. Uvedu svůj příklad: mám dvě děcka, takže prádla je pořád dost, pracuji do 17.30 hodin, proto peru v neděli ráno. A představte si, až se na mne za to začnou spolunájemníci hrnout, že porušuji domovní řád. Proto, prosím, vezměte v novém domovním řádu v úvahu i tento „rébus“. Věřte, jsme postiženi dost už tím, že si praním prádla v bytě ničíme byt i nábytek,“ stýskala si Emilie Poláková z Prahy 7.
Hledáme řemeslníky. Nic nového pod sluncem
Co ale zaujme, to je celá stránka podnikových i soukromých inzerátů. To už je počteníčko. Nejen kvůli tomu, co lidé tehdy sháněli, co potřebovali. Zajímavé je číst si, co inzerovali „firmy“, tehdy ovšem jen národní podniky, družstva, nejrůznější státní organizace.
Například zjistíte, že nedostatek řemeslníků netrápí jen současné firmy a zákazníky. Například Státní ústav pro rekonstrukci památkových měst a objektů (adresu měl na Strahovském nádvoří na Hradčanech) inzeroval zoufale 11. 8. 1965 mimo jiné topenáře. Požadavek? „Nabídky uchazečů jen bydlících v Praze.“ Bylo to logické. Trh s byty neexistoval, takže co s řemeslníkem bez střechy nad hlavou?
Taková Tesla Rožnov, národní podnik, a její závod Elektrosignál (se sídlem U Sjezdového paláce – dnešní Průmyslový palác na Výstavišti) sháněl řidiče k nákladnímu vozu, instalatéra, zedníka, zámečníka…
Jakýsi „Ústřední úřad“, který tajil adresu, vypsal, že shání topiče, stavební truhláře, dlaždice-důchodce, uklízečky, metaře a tak dále.
O jednotlivé profese se asi nejvíc přetahovali tehdejší OPBH, tedy Obvodní podniky bytového hospodářství, které se staraly, nebo častěji spíše snažily starat o údržbu domů a jejich zaměstnance jste leckdy sehnali spíše v hospodě u piva nebo na melouchu. Jeden takový OPBH Prahy 1 měl 11. srpna 1965 ve
Večerní Praze opravdu dlouhý seznam: pokrývač, klempíř, tesař, parketář, topenář, kamnář, malíř pokojů, natěrač, zedník… Ani zdaleka to nebyl konec hledaných profesí. Že lákal i důchodce, to nemusíme ani zdůrazňovat.
Jako honička za tajemstvím Stínadel
Co zaujme každého, kdo má Prahu prochozenou, jsou ulice a hlavně domy, kde všechny ty podniky sídlily. Proto mě napadlo, co kdybych si vybrané lokality prošel. Vypsal jsem si adresy a vydal se na delší procházku městem. Najednou si uvědomíte, co a kde sídlilo za někdy obskurní provozovny. A že v místech, kde v inzerátech defilují adresy, se mění vývěsní štíty málem co dva tři roky, ne-li rychleji.
Putování s téměř šedesát let starou Večerní Prahou (také již mediální nebožkou) bylo téměř tak napínavé, jako pátrání Rychlých šípů po ježku v kleci a Vontech.