„Je neuvěřitelné, jak dokonale naši předci viadukt předimenzovali,“ říká Linda Černá Vydrová ze společnosti Hochtief, která je jednou z těch, které mají obnovu technické památky na starosti. Rekonstrukci provádějí společně se Strabagem a Aversem. V roce 1850, kdy se provoz na viaduktu zahajoval, vážily vlakové soupravy pár tun, maximálně desítky tun. I přesto, že vlakové spoje „ztloustly“ mnohonásobně, po odkrytí svršku trati museli současní stavebníci konstatovat, že přes téměř dvě staletí provozu vydržel viadukt v relativně obdivuhodné kondici. Linda na rekonstrukci nejen dohlíží, ale protože se zajímá o historii, je to nejčastěji ona, která po stavbě provází jak novináře, tak především středoškolské a vysokoškolské studenty. Zájem o prohlídky je obrovský.
Každého z návštěvníků prý zajímají tajemství tohoto mostu. Moc jich kupodivu není. Alespoň prozatím. Naši prapradědové sem nezazdili žádné vzkazy pro budoucí generace, jaké nacházíme v korouhvičkách kostelních věží. Nenašli se zde také žádní kostlivci, ani zapomenuté nářadí, dokonce ani zbraně a výbušniny z války, které tu měli mít údajně ukryté bojovníci z Pražského povstání. Měly se nacházet v pilířích na ostrově Štvanice. „Oblouky jsme proto pečlivě zkoumali, ale nic tu nebylo,“ dodává naše průvodkyně. Jelikož je ale rekonstrukce viaduktu v polovině, možná na nějaká tajemství a překvapení ještě narazí.
U štvanického tenisového areálu Linda připomíná, že když se tu v létě konají turnaje, musejí stavaři práce buď přerušit kvůli hluku nebo množství prachu. Na hluk bagrů nebo sbíječek jsou sportovci totiž citliví.
Negrelliho viadukt přivítal první vlaky před 168 lety
|
Strážce streamu
