Možná si ještě vybavíte, jak kavárník Ondřej Kobza zorganizoval v létě 2020 na Karlově mostě něco jako sousedskou večeři. Jako oslavu, že skončil ten proklatý covid. To ještě nikdo netušil, že další strašné covidové časy nás ještě minimálně rok a půl čekají. Variace intimních „sousedských stolů“ představovala asi dva tisíce jedlíků, kteří se všichni museli registrovat.
Prostřený stůl pak poslední červnový večer měl symbolicky ukončit dobu koronavirovou a opět přivítat ulice plné domácích i zahraničních turistů. Že to nakonec bylo trochu jinak, to si lze snadno na internetu vyhledat.
Nejde ale o připomínku akce, nad níž si lékaři a hygienici rvali vlasy i vousy a lékařky a hygieničky si rvaly své pracně vyrobené účesy. Čísla o tom, zda si lidé u stolů na mostě Karla předali virus Číny, nejsou. Ale je asi na místě si připomenout, že Praha zažila podobných pouličních veselic víc. Zvláště ta jedna zřejmě stála za to, alespoň pokud dávné kroniky správně vypovídají…
Drahá roucha, diamanty, palác potažený suknem
V roce 1297 byl český kníže Václav II. korunován na Pražském hradě na krále. Stalo se tak 2. června. Co je na této slávě zajímavé, pokud ji zmiňujeme v souvislosti s uvedenou pokoronavirovou hostinou na Karlově mostě, že Václavova manželka Jitka Guta-Habsburská už dva týdny a dva dny po velkolepé korunovaci zemřela. Nebylo to na covid, pravděpodobně.
Václav II. nebyl prvním na českém vladařském stolci s tímto jménem a číslovkou. Ale jeho předchůdce, také Václav II., byl „pouhým“ knížetem. Korunovaný Václav II. nebyl ani prvním českým vládce s královskou korunou, v pořadí se stal králem šestým.
Každopádně oslavy jeho natrůnvstoupení stály zato! Byly tak velkolepé, že je nemohla pominout ani Kronika zbraslavská. Pokud se v současnosti rozčilujete nad marnotratností prezidentů, králů, premiérů, vlád, anebo alespoň starostů, vězte, že Václav II. to rozjel opravdu ve velkém. „Aby povinný obřad korunovační a důstojná nádhera a vznešenost královského bohatství, které třeba zvučnými názvy povznášeti na nejvyšší vrchol, nebyly předváděny o trochu skromněji, nežli se patří, byl postaven pro královské pohodlí a pro dvůr mezi vrchem Petřínem a břehem Vltavy na rovině ploché a krásné palác podivuhodné velikosti a stavby z kmenů přiřezaných a otesaných se sroubeními spájenými tak, jako by měly trvati na věky…,“ píše se v kronice kláštera zbraslavského.
Režiséři této oslavné události dbali i na pompézní výzdobu, neboť i kolem paláce postavili stany pro množství pozvaných hostí. Palác sám i stany byly potaženy „předrahocennými čalouny různých druhů a barev a ty byly mnohotvárně zdobeny zlatem a stříbrem a krásnými drahokamy a nemálo zářily mezi jasnými tvářemi knížat“.
Koní bylo nepočítaně, král jim zaplatil obrok
Kronika zmiňuje i to, že pražské ulice se „staly těsnými“, neboť do města se sjely davy chudých i bohatých, a to ze všech okolních zemí. Lidé si tu šlapali doslova po hlavách a bezesporu kapsáři a zlodějíčci pili z rohů hojnosti.
Jak ukazují účty, král poskytl obrok pro koně hostí, těch bylo, jak se zmiňuje Lutold, farář z Ústí nad Orlicí, „kterýchžto koní počet byl sto devadesát tisíc a nad to tisíc koní“. I na tehdejší koňskou epochu se zdá taková cifra nadnesená, ale berme ji jako údaj, který nelze asi už ověřit.
A teď už o té hygieně. I na to pamatují slova Kroniky zbraslavské. Kdo četl pohádky od Jana Drdy o zemi, kde v potocích teklo pivo a na stromech rostly klobásy, možná, že spisovatele inspiroval „raut“, který pro široký lid prostý korunovační organizátoři připravili. „Také byly na Novém tržišti skrytými podzemními trubkami zřízeny prameny, z nichž si jako z řeky nabíral víno, kdo chtěl,“ zmiňují zbraslavští kronikáři. Co by si rvali dnešní hygienici a bojovníci s covidem, těžko odhadnout.
Ceny vyšponované k nebesům. A z čeho vyráběli led?
Pokud se rozčilujete, že třeba během hokejových šampionátů letí nahoru ceny ubytování i občerstvení, v roce 1297 by se o vás asi pokoušely mdloby. „Nemohu nikterak pominouti, že se jen v době korunovace vydalo za slepičí vejce osm set hřiven těžké váhy, a budeš-li obratným počtářem, prosím tě, abys mě vypočítal, kolik bylo pijáků vína, kteří v době korunovace vydali jen za led pro chlazení na víno přikládaný dvacet čtyři hřivny stříbra pražské váhy…“ Mimochodem. Uvědomujete si, že se korunovační slávy konala na začátku června? Jak vidno, ledaření bylo hodně dávným zaměstnáním a led z řeky museli už tehdy od zimy někde uchovávat. Ale to je taky hygienická záležitost. Že by ledaři doby přemyslovské vyráběli v zimě led z pitné vody? Tomu asi nevěřil ani pisatel kroniky. Takže další zamyšlení pro současné hygieniky…
