Nákladní plavba má v Čechách velkou tradici. „Největším plavebním podnikem byla Československá akciová plavební společnost Labská, založená roku 1922, která v dobách své největší slávy byla zároveň druhým největším rejdařským podnikem v Evropě. Jejím dominantním posláním byla přeprava nákladů nejrůznějšího druhu mezi Čechami a Hamburkem, kam bylo zboží pro Čechy dováženo námořními loděmi z celého světa,“ popisuje Filip Houdek, který spravuje instagramový účet Příběhy z vltavských lodí.
„V dobách, kdy pozemní komunikace ještě nebyly rozvinuty, byla řeka jedinou vhodnou dopravní cestou, avšak své postavení si držela i dlouho potom, neboť bývala ekonomicky nejlevnější. Nabízela totiž velice jednoduché řešení – plavbu samotíží, kdy nákladní čluny bez vlastního strojního pohonu splouvaly po proudu výhradně unášené proudem,“ uspřesňuje Houdek.
Čím více se rozvíjela plavba námořní, tím větší byla potřeba, aby čluny mohly plout proti proudu naložené, a to vynucovalo přechod na strojní pohonnou mechanizaci. „S jejím rozvojem se zvyšovaly i možnosti člunů, které se stavěly stále větší, a navíc z důvodu odolnosti a životnosti se postupně přešlo z dřevěných na železné. Se zdokonalováním člunů se zároveň zdokonalovaly i vlečné remorkéry,“ popisuje Houdek.
Pohodlí pro posádku
Největší vlečné čluny vznikly na přelomu 50. a 60. let minulého století. Označení 900 vycházelo z nosnosti 900 tun. „Tyto čluny stavěly loděnice v Praze a Valtířově. Jejich dvoučlennou posádku tvořili kormidelník a lodník, pro něž se na přídi a zádi nacházely obytné prostory – vónungy, které byly vybaveny koupelnami, lednicemi, kuchyněmi, ústředním topením a poskytovaly dokonalý dobově nejmodernější komfort,“ zmiňuje další zajímavosti Houdek, který je sám lodním kapitánem.
Prvotně se s těmito čluny zamýšlelo, že budou plout ve vleku nikoli za remorkérem, ale jako přípřež za motorovými nákladními loděmi typu MN 7700. „To se však v plavební praxi jako dobrý nápad neosvědčilo, a tak byly nejčastěji tahány vlečnými remorkéry. Na konci 60. let byla jejich poproudní plavba samotíží, která do té doby pomáhala vyrovnávat nedostatek vlečné síly, úředně zakázána, a tak později pluly výhradně ve vleku s remorkéry i poproudně. V té době se však už přecházelo na modernější plavbu tlačnou, pro niž čluny řady 900 nebyly vhodné, a tak jejich práce stále ubývalo, až se na přelomu tisíciletí přestaly používat téměř zcela,“ popisuje soumrak člunů milovník historie Houdek.
Konec éry
Posledním rejdařem, který tyto čluny na počátku 90. let vlastnil, byla Evropská vodní doprava. „Historická kapitola vlečné plavby se definitivně uzavřela na podzim roku 2015, kdy byl ve vleku za pracovní lodí Klárou přepraven poslední člun jménem Tony 2 z Ústí nad Labem do Prahy za účelem přestavby na nábřežní terminál po vzoru obdobné přestavby člunu Petra, k jejíž realizaci došlo asi o dva roky dříve. Petra je doposud poslední památkou této slavné éry,“ vypráví Houdek, který se osobně účastnil výše zmiňované plavby.
Momentálně člun Petra v Praze kotví poblíž zadokolesové osobní motorové lodi Tyrš. Tento původně vlečný remorkér právě tyto čluny v minulosti po Labi vlekl. Mimoděk tak lodě vytváří ucelenou dvojici.