Každá generace, každá společnost vnímá svět kolem sebe jako jedinečný, neopakovatelný, právě zrozený. Ale stačí nahlédnout do pamětí, do historických pramenů, někdy i do starých novin, pustit si staré filmy a člověk snadno zjistí, že starosti pra i předků bývaly obdobné, jen ta technika, kterou si vylepšujeme žití, se mění. Když se nyní konečně koplo do země a stavbaři začali budovat zbytek pražského okruhu, aby tím ulehčili automobilové dopravě v hlavním městě, uvědomil si vůbec někdo, že podobně si nad ulicemi plnými auty rvali Pražané vlasy již před sto lety?
„Ty tam jsou doby, kdy jsme se bezstarostně procházívali po hlavních třídách našeho hlavního města za přátelského hovoru. Veliké množství vozidel působí dnes tolik hřmotu, že neslyšíte vlastního slova… Někdy stojí za tramvajovými vozy řady aut, že se tvoří celé růžence nákladních povozů a nemohouce kupředu, ztrácejí mnoho drahocenného času. Počet dopravních nehod roste. Některé křižovatky, jako třeba u Prašné brány, bývají doslova ucpány.“ Tipněte si. Z kterého času pocházejí tyto nářky? V roce 1926 takto lamentoval časopis Naše Praha.
Aut bylo v Praze v té době již tolik, že si tehdejší sčítači nedokázali představit, že by jich mělo a mohlo být ještě více. A to si už vůbec neuměli představit, jak to bude ve městě vypadat v 21. století…
„Praha má nyní 13 195 motorových vozidel, v čemž je zahrnuto 6050 osobních vozů a 698 autodrožek. Na každého 60. Občana připadá v Praze jedno motorové vozidlo. Těchto vozidel stále přibývá… průměrně o 344 vozidel měsíčně. Ještě r. 1926 připadalo v Praze jedno vozidlo na 100 osob. Půjde-li vývoj motorismu stále tak rychle kupředu, bude za tři roky u nás tolik motorových vozidel, kolik bude obyvatel. Bude – nebude.“ Tak se psalo v roce 1929, opět v Naší Praze.
Nad hlukem a smradem z aut si postěžoval i známý literární kritik a spisovatel F. X. Šalda. „Hluku je v Praze tolik a tak příšerného, že už i denní listy o tom píší; ovšem budou psát ještě léta a léta, než se proti tomu něco podnikne, ba než se budou jen zachovávat existující předpisy proti němu. Je např. zákaz tzv. výfuku při autech v ulicích, ale myslíte, že ho někdo šetří?“ Psal kritik v roce 1930.