Ovládla Pražany touha po přírodě, čistším vzduchu a romantika, kterou posilovaly nejrůznější romány dobových literátů? Částečně to platilo taky. K dýchání to v Praze nebývalo nic moc, především na podzim a v zimě, kdy se z komínů valil dým kvůli topení. Také čistota ulic, i přes významnější budování kanalizace a vodovodů v 19. století, nepatřila k nejlepším.
Částečně k opuštění města na konci týdne přispívaly i návštěvy památných míst spojených s českou historii, což v boji českého a německého etnika hrálo roli. Lidé proto mířívali nejen na relativně blízký Vyšehrad, ale také do vzdálenější Šárky a do ještě mnohem vzdálenějších Kunratic, kde býval cílem zdejší hrad, kde zemřel král Václav IV. Něco z těchto výletů se odrazilo například i v díle Aloise Jiráska, například v románu F. L. Věk, později popsal takové nedělní výletnictví i Vladimír Neff, především v první a druhé části pentalogie o životě rodin Bornů a Nedobylů, ve Sňatcích z rozumu a v Královských fialkách.
Karel Schwarzenberg ve výletním hostinci v Divoké Šárce. Pravděpodobně za pivo něco ušetřil, než by si ho dal v centru Prahy. V 19. století byl nápoj za hranicemi Prahy znatelně levnější.
Důvod, proč se obyvatelé královského města vydávali v neděli i po ne po vždy pohodlných silnicích a polních cestách za hranice Prahy, býval velice prostý. Praha, podobně jako jiná větší i menší města, danila místní výrobu piva. Daň z piva byla jedna z významných dávek, které plnily městskou pokladnu. A to podstatněji, než třeba poplatky ze psů, které i přes počet zvířat, byly spíše zanedbatelné. Vedle státních dotací, které vídeňský majestát svým poddaným poskytoval, představovala pivní daň důležitou položku. Daněné bylo ale to pivo, které se v tom či onom městě prodalo. Pokud například putovalo flekovské pivo za hradby, bylo od daně osvobozené. Kdo měl ale chuť na krušovické nebo plzeňské, ten si už musel v pražských hostincích připlatit, nebo to byl mok dovozový, zde vypitý a tudíž i zdaněný.
Takže malé pivovary ve vesnicích a samostatných obcích kolem Prahy, kde pivní daň neplatila, mohli nabízet toto pití výrazně levněji. Stejné to bylo i s potravinami, protože clo neboli potravní daň, která se vybírala při vjezdu do města, činila život v Praze v tomto směru výrazně nákladnější. Ušetřit tak na obědové huse či jiné flákotě a hlavně na žejdlíku dobrého piva, za to úsilí vynaložené na cestu třebas až do Šáreckého údolí stálo.
Únětický pivovar býval cílem nedělních výletů nejen kvůli dobrému, ale i levnějšímu pivu.
Leckterý výletní hostinec, nebo malý pivovar spojený s hospodou, kde jeho majitel měl přes týden prázdněji a v neděli se musel otáčet od rána do počínající noci, existuje dodnes. Nebo fungoval ještě v polovině minulého století. Stopy najdete po Praze, která dříve bývala mimopražská, dodnes. V Kunraticích, v Šárce, v Počernicích Horních i Dolních, v okolí Krče i na dalších místech.
