Na křtinách, kdy vás odvezl tam i zpět historický parník, jste určitě ještě nebyli. Nám tahle nabídka přistála v redakční poště minulý týden. Neváhali jsme a předvíkendovou akci, kde došlo k oficiálnímu pojmenování dvou unikátních kachyní parníkových, jsme si nenechali ujít.
Lidé ze zoo, Pražské paroplavební společnosti a Prague Boats nás svezli parníkem, abychom společně pokřtili vodní ptáky.
Pták, nebo loď?
Jak již mnozí Pražané i přespolní, kteří si tuto projížďku v minulosti dopřáli, dobře vědí, již samotná cesta parníkem do zoo je zážitek. Kromě toho, že si cestou z Rašínova nábřeží do přístaviště lodí na Císařském ostrově, odkud to je do zoo už jen kousíček pěšky, můžete prohlédnout zajímavé výhledy na pražské památky, je také třeba překonat cestou několik plavebních komor. Samotné křtiny pak probíhaly v areálu zoo u expozice tučňáků, kde žijí právě i kachyně parníkové.
„Takto zvláštně se jmenují proto, že svým objevitelům připomínaly díky svým pohybům při plavání právě kolesové parníky,“ nechal se na křtu slyšet ředitel Zoo Praha Miroslav Bobek.
Na křtu se dalo fotit ledacos. Nás zaujal oběd, který kachyním přinesl jeden z chovatelů. Z fotografie to není znát, ale voněl hezky.
Kachyně parníková má nevelká křídla, takže nemůže létat. Při rychlejších přesunech přes vodu je však používá jako pádel, což opravdu trochu připomíná pohyb kolesového parníku. Do Zoo Praha se nastěhoval pár kachyní parníkových v lednu 2024 k tučňákům Humboldtovým. Vylíhly se 29. května 2023 v německém ptačím parku Walsrode. Jména, která dvojice ptáků v pátek nafasovala, zní Vltava a Vyšehrad. Stejně se jmenuje i dvojice parníků, které v součastnosti brázdí řeku protínající hlavní město. Bobek se navíc domluvil s Pražskou paroplavební společností, že se stane jejich sponzorem.
Tučňák čeká, zda mu kachyně také nechají něco k snědku.
Neschopné letu
Kachyně parníkové patří do skupiny čtyř druhů rodu Tachyeres, což přeloženo do češtiny neznamená nic jiného než rychlý veslař. V angličtině pak tito vrubozobí mají souhrnné jméno steamer ducks, tedy parníkové kachny.
„Z celkem čtyř druhů jsou tři zcela neschopny letu a jeden ho zvládá jen se značnými obtížemi. Kachyně parníkové (Tachyeres pteneres), které můžete vidět v naší zoologické zahradě, patří mezi zcela nelétavé druhy, což je myslím dostatečně patrné ze snímku, kde má jeden z ptáků roztažena svá zakrslá křídla,“ uvádějí zástupci Zoo Praha.
Dočetli jsme se, že se kachyni říká také husice parníková. Vrubozobý pták žije v Patagonii a na Ohňové zemi. Je to robustní vodní opeřenec dlouhý okolo osmdesáti centimetrů, samci váží asi šest kilogramů.
Ačkoli u nás žijí kachyně parníkové ve společnosti tučňáků Humboldtových, v přírodě se podél západního pobřeží Jižní Ameriky vyskytují jižněji než oni, a to včetně Ohňové země. Tam svého času vzbudily pozornost cestovatelů a badatelů, včetně samotného Charlese Darwina, a to především pro specifický způsob pohybu po vodní hladině. Při útěku nebo při obhajobě teritoria využívají pro zvýšení rychlosti nejen nohou, ale i křídel, kterými intenzivně veslují, až voda kolem jen stříká.
Jízda historickým parníkem do Zoo Praha, kde byly pokřtěny kachyně parníkové, proběhla poměrně poklidně.
To jejich objevitelům připomínalo tehdy běžné kolesové parníky – steam ships – a podle nich dali jméno nejen ptákům samým, ale i jejich specifickému pohybu: nazvali ho steaming.
Štvanická elektrárna je dominantou Zdymadla Štvanice. Ten se nachází v zákrutu Vltavy severně od centra Prahy, pod vrchem Letná, na říčním kilometru 50,69.
„V naší zoo nemají kachyně parníkové příliš důvodů steamingu využívat, ale v přírodě jím na vzdálenost kilometru i více vyvinou rychlost až dvacet čtyři kilometrů v hodině. To je na hladinové plavidlo velmi slušný výkon. Kachyně parníkové by tak snadno předstihly oba pražské kolesové parníky – nejen Vltavu, jež pluje rychlostí šestnáct a půl kilometru v hodině, ale i rychlejší Vyšehrad, který se plaví osmnáctikilometrovou rychlostí,“ doplňují lidé z trojské zoo.
