Začínalo jako blátivé bludiště, dnes tu žije 80 tisíc lidí. Znáte celý příběh Jižáku?

Skončila válka, počet obyvatel rostl všude v Evropě a do velkých měst, včetně Prahy, se stěhovalo čím dál víc lidí. Ti však neměli, kde bydlet. Problém eskaloval v 60. letech minulého století a tehdejší plánovači začali hledat vhodná místa pro výstavbu velkého sídliště ve městě i na jeho okrajích.

Jednu z lokalit našli na polích jižně od tehdejších hranic Prahy. Lokalitu jako jednu z nejvhodnějších pro stavbu masivního bytového komplexu následně určil Směrný územní plán z roku 1964.

Vhodná byla díky ideálním přírodním podmínkám a hodilo se i množství zeleně a snadné napojení na inženýrské sítě. Středem uvažovaného sídliště by vedl tehdy stavěný první úsek dálnice D1 a nedaleko také podzemní přivaděč pitné vody ze Želivky.

Jižní Město mělo být pýchou socialismu

První veřejná soutěž na pojetí plánovaného Jižního Města proběhla v roce 1966, debaty však běžely několik let a podrobný územní plán vznikl až v roce 1968. V té době tu stálo jen pár domů, hospodářských stavení a hlavně rozlehlá pole okolo malých obcí Chodov, Litochleby a Háje, které daly pozdějším sídlištím jméno.

Panelák, můj domov. Projděte se po legendárních pražských sídlištích Dům v Zelenohorské ulici je se svou délkou 340 metrů pomyslným králem všech českých paneláků.

Režim se při plánování rozhodně nedržel zpátky – nová oblast, kde měly domov nalézt desítky tisíc lidí, neměla být neosobním a fádním prostorem. V návrzích byly široké ulice a bohatá občanská vybavenost s místy k odpočinku a setkávání. Tehdy mělo jít o výkladní skříň socialismu.

Urbanistickou podobu sídliště navrhl tým pod vedením architekta Jiřího Lasovského, který předtím pracoval na plánech experimentálního sídliště Invalidovna a Pankráce. Plán počítal se vznikem takřka samostatné oblasti, z níž by obyvatelé nemuseli nikam jezdit – a to ani za prací.

Jak šel čas Jižní Město v roce 1975, čtyři roky po zahájení prací, a o čtrnáct let později. Na prvním snímku je vidět rozpracovaná první etapa a několik dokončovaných domů na sídlišti Háje. Druhou etapu zatím naznačuje jen zářez v místech ulice U Kunratického lesa. Na snímku jsou patrné také původní obce, které nové sídliště pohltilo, a v levém horním rohu rovněž část budované trasy C. Jižní město v roce 1975 Jižní město v roce 1989

Prvními třemi navrženými sídlišti – tehdy označenými jako soubory – byly Háje, Opatov a Litochleby, určené pro sedmnáct až dvacet tisíc obyvatel.

Jižák, město snů

Plány na soběstačný komplex, pro nějž by byl název Město patřičný, však uťala normalizace i čím dál akutnější nedostatek bydlení. Návrh, který počítal s výškovými budovami ve středu nové čtvrti a jejich postupným snižováním směrem k okrajům, vystřídal spíš nesourodý slepenec.

Oproti návrhům plánovači sídliště ještě zahustili, aby se na něj vešlo více domů. Za změnami stála snaha omezit náklady, která rovněž vedla k eliminaci veškeré unikátnosti a domy vznikaly podle typizovaných soustav používaných pro stavby v celém Československu.

Cílem však zůstalo propojení nové zástavby s přírodou – i dnes lze z jakéhokoli domu na Jižním Městě během deseti minut dojít do lesa.

Stavba Jižního Města byla rozdělená na dvě etapy, během nichž vzniklo několik samostatných celků. Celky obou etap odděluje těleso dálnice D1.

• Jižní Město I: Háje, Opatov, Litochleby
• Jižní Město II: Horní Roztyly, Roztyly, Chodov

Popelka z betonu. Přestavba Jižáku potvrzuje rčení, že kde je vůle, je i cesta Dvojčata s hodinami. Věžáky u stanice metra Háje propojené zastřešeným můstkem patří k dominantám Jižního Města a k nejvyšším budovám v metropoli. Původně měly sloužit jako ubytovna pro státní zaměstnance podniku Stavby silnic a železnic, dnes je z nich policejní ubytovna Kupa. Ve 22. patře je restaurace otevřená veřejnosti.

Stavba Jižního Města I

První dělníci se na polích na samém okraji Prahy – obce Háje a Chodov se k hlavnímu městu připojily v roce 1968 – objevili počátkem září 1971. Jako první přišly na řadu obvodové komunikace. Samotné domy přišly na řadu o něco později.

Paradoxně nevznikaly nejblíž k městu, ale rostly z nejvzdálenějších částí dnešního sídliště Háje a blížily se k Praze. Do prvních dokončených domů v Plickově a Mendelově ulici se nájemníci stěhovali v roce 1976.

Nová sídliště tehdejší samostatné obce zcela pohltila. Většina původních domů však výstavbu obřího sídliště přežila. Panelákům muselo ustoupit několik nejstarších budov nedaleko Chodovské tvrze a také takřka celá ves Litochleby. Přibližně v jejích místech je dnes Litochlebské náměstí.

NEJ rekordy paneláků. Sídliště, kde se bojí policie, i nejdelší chodba Za architektonicky nejpovedenější sídliště odborníci nejčastěji považují to v pražských Ďáblicích.

Zachovala se i většina původní obce Háje. Do jejího středu však plánovači vložili několik spojených panelových domů, opět na úkor staré zástavby. Původní domy padly také v okolí dnešní zastávky Hněvskovského a v místech dnešní Michnovy ulice.

Moderní bydlení na blátě

Narůstající bytová krize odsunula během výstavby sídliště vše kromě samotných domů na druhou kolej – nejdůležitější bylo bydlení, všechno ostatní muselo zkrátka počkat.

Kolem panelových domů zářících novotou se tak ještě dlouho po dokončení obyvatelé museli brodit blátem mezi haldami stavebních materiálů.

Ke kvalitě života tu nepřispívala ani absence občanského vybavení – chyběly obchody a školy i jen náznak zeleně. Obyvatelé museli za prací i zábavou dojíždět do města, odkázaní na přeplněné autobusy. Celé sídliště z počátku sloužilo v podstatě jen k přespávání a přes den se prakticky vylidnilo.

Tehdejší byty v panelácích přitom platily za velmi moderní. Vymožeností bylo například ústřední topení, které v 70. letech měla jen zhruba polovina pražských domů.

Zvyšování kvality života

Obchody nebo školky, stejně jako chodníky, zabydlené domy postupně doplnily. Radikální změnu a zvýšení kvality života na sídlišti Jižní Město znamenalo také zprovoznění nového úseku metra C v listopadu 1980 z Kačerova až na současnou konečnou Háje.

Slavnostní zahájení provozu metra II. C v listopadu 1980 na Kačerově. Pásku přestřihává tehdejší generální tajemník ÚV KSČ Gustáv Husák. | foto: DP Praha

Stanice se po otevření honosily jinými, ideologicky zbarvenými názvy:

• Roztyly – Primátora Vacka
• Chodov – Budovatelů
• Opatov – Družby
• Háje – Kosmonautů

Tomu odpovídala i podoba stanic a jejich okolí. Zasvěcení tehdejší stanice připomíná nejen plastika jediného československého kosmonauta Vladimíra Remka a jeho sovětského kolegy Alexeje Gubareva u výstupu ze stanice Háje nebo rozměrná kamenná mozaika ve vestibulu, ale i nedaleká věž výdechu vzduchotechniky, která má podobu rakety.

Pokročilá druhá etapa

Na druhou stranu dálnice D1 se stavbaři přesunuli v roce 1978 a začali s budováním druhé etapy Jižního Města. Architekti se poučili z nedostatků starší části sídliště a měli i o něco volnější ruku.

Celá oblast je díky tomu pospolitější a domy také získaly některé atypické prvky. Obtížnou navigaci mezi jednolitou masou šedi pak na rozdíl od první etapy poprvé řešil orientační systém. A hlavně – během předávek bytů už byla dostupná alespoň základní občanská vybavenost.

Obraz prvních let Jižního Města. Obydlené domy a chybějící infrastruktura. | foto: MČ Praha 11

Pro druhou etapu architekti navrhli šestici barevně odlišných obytných celků. Ještě za minulého režimu vznikly čtyři z nich, dohromady tvořící sídliště Kunratice a Horní Roztyly. Ty svůj název získaly od dnes již neexistující osady Horní Roztyly – několik původních budov stálo na severozápadním konci sídliště nedaleko dnešního hotelu Globus ještě v 90. letech. Na jejich místě je dnes nezpevněné parkoviště.

Navigační systém na sídlišti Jižní Město II Druhá etapa Jižního Města byla průkopnická díky barevnému odlišení jednotlivých celků a prvnímu použití orientačního systému. Podobu mu vtiskl grafik Jiří Rathouský, který stál například za podobou původního orientačního systému v pražském metru a navrhl rovněž písmo Metron. Orientační a barevné řešení pražského sídliště Jižní Město II. | foto: Archiv Vítězslavy Rothbauerové Rathouský navrhl celkem šest symbolů, které korespondovaly s barevným řešením jak fasád, tak navigačních cedulí. Slunce – žlutá a hnědá Voda – modrá a hnědá Země – červená Vzduch – modrá a zelená Fauna – oranžová a fialová Flora – světlá a tmavá zelená S tím souvisela i věc tehdy absolutně nevídaná – piktogramy a hlavně barvy přímo na fasádách panelových domů. Součástí systému byly také stožáry s orientačními cedulemi nebo sladěné tabule informující o osobnostech, jejichž jména nesou ulice a náměstí. Celek Voda na pražském sídlišti Jižní Město II. | foto: Archiv Vítězslavy Rothbauerové Budovám občanské vybavenosti pak náležela žlutá a oranžová barva.

Po revoluci výstavba paneláků ustala a na Jižním Městě II například nikdy nevznikl plánovaný celek Flora podle původního projektu. Na jeho místě v sousedství vysokoškolských kolejí vyrostla v devadesátých letech novější zástavba, která se od starší zástavby liší.

Vpravo dokončený a obydlený dům s parkovištěm, okolo nepořádek v popředí větší nepořádek. | foto: MČ Praha 11

Není ale pravda, že by panelové domy přestaly vznikat hned. Ty poslední v celku označovaném jako Roztyly (Fauna) stavbaři dokončili až v roce 1991. Jsou o něco nižší a mají podobu uzavřených bloků s vnitrobloky.

Přítomnost a budoucnost Jižního Města

Za více než patnáct let výstavby tu v panelových domech vzniklo okolo 26 000 bytů, v nichž žije přes 80 000 obyvatel. Oblasti tak právem náleží pojmenování Město – kdyby opravdu bylo samostatnou obcí, umístilo by se co do počtu obyvatel na jedenácté místo mezi Ústí nad Labem a Zlín.

Bláto, všudypřítomné stavební stroje i hromady stavebního materiálu jsou dnes pryč, dodnes však Jižní Město postrádá přirozené centrum, které z plánů zmizelo už na počátku – na druhou stranu díky tomu mají místní dnes k dispozici Centrální park.

Výstavba Jižního Města | foto: MČ Praha 11

Rozvoj lokality se navíc nikdy nezastavil. Prázdné okolní plochy postupně doplnila moderní zástavba či parky a po revoluci přibylo i několik kostelů. Zlepšit by se mělo i dopravní spojení se zbytkem města – v plánu je například tramvajová trať ze Spořilova přes Opatov až na Háje.

Poruba není jen sídliště. Socialistický realismus tu dostal velkolepou podobu Ikonický porubský Oblouk po dokončení. Prvních 118 bytových jednotek bylo předáno nájemníkům v prosinci 1954.

Přes trpké začátky a nevlídný pohled části Čechů na panelové domy jde dnes o kvalitní a oblíbené bydlení. Během desítek let se proměnilo z rozblácené a anonymní šedi v dobře vybavenou a dostupnou lokalitu s všudypřítomnou zelení. Už dlouho není jen králíkárnou k přespávání.