Horní část tehdejších hradeb tvořily rovné, patnáct až dvacet metrů široké úseky zvané kurtiny, přerušované v určitých vzdálenostech vystouplými baštami, tedy bastiony, které byly původně určeny buď pro tři děla, nebo pro pět až osm děl. Park lemovala po obou stranách stromořadí topolů, na záhonech kvetly květiny, cestičky byly vysypány pískem a nechyběly ani keře či lavičky. Za zmínku stojí i to, že v části parku nad Václavským náměstím zvaly k posezení tři kavárny.
Na vnitřní, městské strany hradeb byl nasypán svah, na kterém byly zřízeny výstupní rampy a serpentinové cestičky. Jak ale připomínal Alfred Javorin, park na hradbách nebyl ohrazen „zábradlím, a tak docházelo dosti často k pádům z hradeb“.
Pohled na část hradebního parku shora
Na některých bastionech se usazovali řemeslníci; například na tom, který vyčníval z hradeb před hlavním nádražím, měl koželuh a barvíř Marbath domek, dílnu, kolotoč a výčep „uprostřed ovocného sadu“. A na bastionu u Koňské brány zčásti nad Čelakovského sady stálo tehdy slavné dřevěné divadlo Aréna na hradbách.
Fügner uvažoval logicky
Městské hradby vedly nedaleko místa, kde dodnes stojí v Sokolské ulici číslo popisné 1437/43, trvalé sídlo Sokola, který roku 1862 založili přátelé Miroslav Tyrš a Heinrich Fügner. Zpočátku cvičili muži (dívky a ženy si to mohly dopřávat o rok později) od 5. března 1862 v pronajatých prostorách Malypetrovy tělocvičny v Panské ulici 856/3, ale protože členů přibývalo, v dubnu 1862 se stěhovali do Ječné ulice 530/31. Jelikož ani zde nebyli Sokoláci spokojeni, rozhodl se Fügner, který tehdy již asi jeden rok používající české křestní jméno Jindřich, k ráznému řešení: Postaví ze své kapsy moderní sokolskou tělocvičnu. V červnu 1863 zakoupil bývalou zelinářskou zahradu se zahradním domkem, rozloženou pár metrů od městských hradeb. Pravda, úřady stanovily, že ve vzdálenosti 570 až 1140 metrů musí zůstat nezastavěné ochranné pásmo, jímž se měli v případě ohrožení města bez překážek rychle přesouvat městští ozbrojenci.
Činorodý Fügner si však zjistil, že toto nařízení bude brzy zrušeno, takže začal s přípravami. Na odborné práce si najal renomovaného Ignáce Ullmanna, a prací nekvalifikovaných se ujali dobrovolníci. Ti začali 3. července 1863 za zvuků kapely najaté panem šéfem bourat zahradní domek a poté kopat základy tělocvičny.
Výsledkem byla nejmodernější tělocvična tehdejší střední Evropy, kde se začalo cvičit od 9. prosince 1863. Tyrš i Fügnerovi v jedné přistavěné části budovy bydleli. Tehdy ještě svobodný Tyrš měl k dispozici pouze pokoj, a rodina jeho přítele využívala pětipokojový mezonetový byt rozložený ve třech podlažích.
Z Hradčan přes Příkopy až na Václavák
Národní muzeum založené roku 1818 mělo své první prostory od roku 1820 na Hradčanském náměstí ve Šternberském paláci číslo popisné 57/15, kde bylo šero a vlhko, a od roku 1850 sídlilo v Nostickém paláci v ulici Na Příkopě číslo popisné 858/20. Ten zakoupili čeští stavové roku 1845, ale ani on nevyhovoval. Až do roku 1861 tu nikdo neuklízel, netopilo se, v přízemí vládlo vlhko a v druhém patře trpěly vycpané exponáty vedrem. Navíc střešní trámy paláce hnily, stropy se prohýbaly, na zdech se objevovaly trhliny a podobně. Jelikož přibývalo exponátů, mezi nimiž převažovaly především minerály, horniny a zkameněliny, vítalo muzeum, že dostalo darem roku 1875 velký dřevěný pavilon. Ten byl postaven za Nostickým palácem v zanedbané zeleni, ale i on už měl nejlepší léta za sebou, a tak nebylo divu, že do něj zatékalo a musel mít přivázanou střechu.
Řešením bylo Národní muzeum s adresou Václavské náměstí číslo popisné 1700/68. Vyrostlo do krásy i šířky na zanedbaném pozemku, na němž stály malé chudé domky, a plochy zarostlé trávou lokalitě krásy nepřidaly. Zaměstnancům sice již nemrzly nohy, neboť se topilo pecemi umístěnými ve sklepě a teplo se rozvádělo kanály v podlahách, ale všichni si stěžovali na zápach. Uvnitř budovy se zpočátku nemohlo ve výstavních sálech svítit plynovými lampami.
Svícení i vytápění se vyřešily, ale přesto byly v červnu roku 2011 z bezpečnostních důvodů uzamčeny hlavní vstupní bytelné dveře, vysoké 2,7 metru a široké dva metry. Generální ředitel Michal Lukeš mi při rozhovoru pro velkou muzejní reportáž sdělil, že v roce 2016 budou expozice znovu přístupné; bohužel jak známo, rekonstrukce mohly začít teprve roku 2015. Podle Kristiny Kvapilové, vedoucí Oddělení vnějších vztahů, muselo být mimojiné kromě kostry plejtváka myšoka „restaurováno 495 velkorozměrných oken, 233 dveří, rozvedeno 1300 kilometrů nových kabelů, vybudováno šest nových výtahů pro přepravu osob a šest nákladních výtahů. Budova byla vybavena moderními technologickými systémy, zastřešeny byly obě muzejní dvorany a Historická budova byla propojena podzemní spojovací chodbou s vedlejší Novou budovou Národního muzea. Výstavní prostor se díky rekonstrukci rozšířil o zhruba třicet procent plochy“.
Městské hradby obklopující Prahu začaly být postupně odbourávány od oblasti Florence dne 20. července roku 1874, a jejich poslední část šla k zemi roku 1925. Naše metropole se mohla měnit na velkoměsto.
Další informace k tématu naleznete v knihách autorky tohoto textu – novinářky a spisovatelky Stanislavy Jarolímkové, konkrétně v knize Slavné Češky a jejich blízcí, v prvním dílu Netradičních procházek a Pražských okének.
Strážce streamu
