Zelená oáza v pražské Troji slaví kulaté výročí. O rostliny uvnitř se starají i potápěči

Co vás napadlo, když jste úplně poprvé vstoupil do Faty Morgany?
Když se v roce 2004 skleník otevíral, navštívil jsem ho o velkých prázdninách s rodiči. Už tehdy se mi skleník nesmírně líbil. Je opravdu unikátní ve svém pojetí, ale i v tom, jak jsou komponované jednotlivé expozice.

O skleníku jste napsal bakalářskou práci a sám jste v něm dělal průvodce. Máte ho dobře zmapovaný. Co se vám vybaví jako první, když se řekne Fata Morgana?
Nejprve mě napadnou příjemné tropické teploty a také specifická atmosféra. Když se totiž řekne skleník, tak si člověk vybaví spíš místo plné květináčů. U nás je to ale zcela něco jiného. Součástí jednotlivých expozic jsou i jezírka, vodopád, ale žije tu i spousta drobných zvířat.

Vraťme se do minulosti. Kdy se začalo uvažovat o tom, že se skleník vybuduje?
O vzniku Faty Morgany se začalo přemýšlet už v polovině 90. let. V té době působil na pozici ředitele uznávaný odborník na botaniku Jiří Haager. Ten měl vizi, že k botanickým zahradám neodmyslitelně patří i skleníky a prezentace tropických a sukulentních expozic. Soutěž na projekt skleníku byla vyhlášena na jaře 1995. Jejím vítězem se stal architekt Zdeněk Deyl. Koncepce skleníku byla na evropské poměry unikátní. Stavět se začalo v roce 1998 a kolaudace proběhla na jaře 2003. Po ročním zkušebním provozu se skleník pro veřejnost slavnostně otevřel 12. června 2004. Možná největším dárkem k výročí je loňské ukončení dlouholetého sporu se zmiňovaným architektem Zdeňkem Deylem.

O co ve sporu šlo?
Byl to spor o porušení autorství. Během realizace skleníku došlo k několika změnám, které se odlišovaly od autorského záměru. Nicméně tyto změny se udělat musely. Šlo například o nejrůznější požadavky hasičů na bezpečnost a podobně. Změny ale neměly na původní autorství zásadní vliv a botanická zahrada vleklý soudní spor v závěru loňského roku vyhrála.

Stavba skleníku Fata morgana

Zmínil jste, že je Fata Morgana unikátní. V čem?
Skleník je zaříznutý do svahu trojské stráně a jednotlivé expozice vytvářejí autentickou podobu přírody. Když jste uvnitř skleníku, díváte se přímo na skálu. Terén jednotlivých expozic respektuje původní stráň s tím, že podloží je břidlice. To nám vyhovuje, protože rostlinám se na tomto podloží daří. Zajímavostí je i vápencová žíla zhruba uprostřed horské expozice, která odděluje expozice amerických a asijských rostlin. Jinak jsou některé části expozice zpevněné kašírovaným betonem, který dotváří skalní terásky a je osázen různými litofyty, tedy rostlinami, jež jsou přizpůsobené růstu na skalách a kamenech.

Jak se za těch 20 let skleník proměnil?
Změny jsou velké. Vegetace se rozrostla a interiér opravdu připomíná deštný prales. Skleník je navíc sám o sobě živý organismus. To znamená, že některé rostliny se dosazují, jiné zase odumírají. Některé rostliny, jako například dřeviny nebo liány, je potřeba ořezávat, aby se do skleníku vešly. Mění se i druhová pestrost fauny. Velkou proměnou prošla také ručně ražená štola, kterou bylo potřeba zpevnit.

Vraťte se teď prosím do doby, kdy jste byl v zahradě průvodcem, a vezměte naše čtenáře na malou procházku.
Pokud návštěvník vejde do skleníku Fata Morgana, první část, se kterou se seznámí, je věnována sezonně suchým lesům. Hned u vstupu návštěvníka zaujmou krásná pachypodia, sukulentní rostliny pocházející z Madagaskaru. V první částí ale najdete například i nejrůznější rostliny z Mexika. Potom projdete zmiňovanou štolou k tropickým jezírkům. Po levé straně se nacházejí ryby a rostliny pocházející z Jižní Ameriky. Asi největší dominantou akvária je dravá arowana dvojvousá. Tato ryba dorůstá až metru a půl. Na pravé straně je pro změnu jezírko věnované afroasijské fauně a vegetaci. Tady návštěvníky zaujmou například čtverzubci. To jsou malé kulaté ryby, které jsou velmi zajímavě zbarvené. Mimochodem, objem jezírek činí 220 tisíc litrů vody, která má příjemných 28 stupňů Celsia.

Všechny části expozice jsou protkány cestami pro návštěvníky o celkové délce 225 metrů. Expozice jsou citlivě doplněny vodními prvky, jezírky a vodopády.

To vypadá, že je to hodně náročné na údržbu.
O jezírka se pravidelně starají dva potápěči, kteří jsou zaměstnanci botanické zahrady. Každý, kdo má doma akvárko, si umí představit, kolik je s tím práce. Je například potřeba pravidelně mýt skla a prostříhávat bujnou vegetaci, která zejména v letním období extrémně narůstá.

Kam se dostane člověk dál?
Návštěvníkům se naskytne pohled do expozice Jižní Ameriky. Jsou tu rostliny ze zemí, jako je Ekvádor, Kolumbie a Peru. Když návštěvníci budou pokračovat dál, uvidí jezírka seshora. Potom půjdou dál tropickou částí, která je tou největší a nejteplejší. Poté mohou navštívit expozici Afriky a Střední Ameriky. V expozici tropické Asie hodně lidí zaujmou obří listy jedné z největších kapradin světa, která se jmenuje Angiopteris evecta. Jejich délka může dosahovat okolo sedmi metrů. Ve vitrínách na terase máme zase vystavené například orchideje. Z terasy se naskytne pěkný výhled na vodopád, který slouží současně jako takový zvlhčovač vzduchu pro celý skleník. Denně se z něj odpaří okolo 750 litrů vody. Poslední část skleníku je pro změnu chlazená a současně i nejnákladnější na provoz. V létě se musí chladit na zhruba 24 stupňů Celsia a naopak v zimním období se musí vytápět. Současně je nutné, aby zdejší rostliny měly vysokou vzdušnou vlhkost, kterou vytváříme za pomoci vysokotlakého mlžení. Díky tomu to tam opravdu vypadá jako v mlžném lese.

Jak zajišťujete, aby všechny rostliny měly komfort?
Celý skleník je řízen počítačem. To znamená, že pomocí čidel jsou hlídány teplota a vlhkost. Také v jezírkách je velmi složitý systém, který všechno kontroluje. Fata Morgana má také svoji malou meteorologickou stanici, takže když se například blíží déšť nebo začne víc foukat, automaticky se zavřou okna. Skleník hlídají také technici, kterým v případě nějakého problému přijde klidně i uprostřed noci SMS. Pokud by problém nešel vyřešit na dálku, vyrazí přímo do zahrady. O skleník se zkrátka staráme nonstop.

Moderní stavba s neobvyklým esovitým půdorysem je zapuštěna do skalnatého terénu

Zmínil jste ryby v jezírku. Žijí ve skleníku i další živočichové?
Pokud jsem mluvil o jezírkách, musím zmínit i stovky drobných žab bezblanek. Jejich kvakot je ve večerních hodinách opravdu intenzivní a je velmi charakteristický – jedná se spíše o pískání. Také ve skleníku můžete zahlédnout chameleona nebo gekony. Občas se nám tam zabydlí například užovka obojková, která si velice ráda smlsne na zmiňovaných žabkách. A zmínit musím i hmyzí škůdce. Ve skleníku totiž kvůli rybám nevyužíváme klasickou chemii. K ochraně rostlin proto používáme výhradně biologickou ochranu.

Skleník občas hostí také nejrůznější akce. Nedávno skončila výstava motýlů, v zimě se tu konají večerní prohlídky. Máte mezi akcemi svou favoritku?
Z větších akcí jste ještě nezmínil výstavu orchidejí. Osobně mám radši ale menší akce jako například výstavu masožravých rostlin nebo výstavu palem a cykasů. Fata Morgana je také naprosto neotřelé místo pro konání nejrůznějších výstav uměleckých předmětů.

Otázka na závěr. Čeká skleník v dohledné době nějaké vylepšení?
S Fatou Morganou je to jako s každou jinou stavbou. Musíme ji neustále modernizovat. Konkrétně nás čeká modernizace technologií. Návštěvník si toho nejspíš nevšimne, ale rostlinám i zaměstnancům dost pomůže. Také máme v plánu trochu opravit cesty a rádi bychom doplnili poslední vitrínu s určitými specifickými společenstvími rostlin, které není možné v jednotlivých expozicích prezentovat. Proměnou projde i vestibul ve skleníku.