Vodárenská věž na Děvíně letos slaví čtyřicet let svého provozu a připravuje se její rekonstrukce. Podle vodáren se oprava odběratelů nijak nedotkne. V současné době slouží pouze jako záložní za čerpací stanici Strážovská, která zajišťuje distribuci pitné vody pro potřeby především jihozápadního města s nižší energetickou náročností a tedy efektivněji.
„Čerpací stanice Děvín je proto v současnosti provozována v pohotovostním režimu a za normálního stavu čerpá pouze dva dny v týdnu po čtyřech hodinách,“ popisuje mluvčí Pražských vodovodů a kanalizací Tomáš Mrázek.
Jak zastavit proud vody? V koupelně stačí kohoutek. U dálkového potrubí je potřeba padesátimetrová věž. Do ní se masa vody, která se obrovskou silou valí trubkami, zavede a proud se cestou vzhůru zbrzdí. Žádný kohoutek by síle vody neodolal. Jako brzda slouží i vodárenská věž na pražském Děvíně.
Modrožlutá věž na Dívčích hradech však není jen technická stavba, ale skutečný architektonický skvost. Její model stojí na čestném místě v expozici architektury v Národním technickém muzeu.
Pomník nad Prahou?
Autorem vodárenské věže na Děvíně je architekt Karel Hubáček, kterého proslavila zejména televizní věž na vrcholu severočeského Ještědu. Stavbu tvoří tři spojené ocelové tubusy, každý o průměru 180 centimetrů. Někomu mohou připomínat spojené Svatoplukovy pruty. Mezi nimi vede na vrchol věže jednoduché plechové schodiště, vše je zakryté společným pláštěm.
Žlutý nástavec, který dnes částečně zakrývají stojany s anténami mobilních operátorů, připomíná písmeno H. Hubáček kvůli tomu v sedmdesátých letech dokonce čelil kritice, že si postavil nad Prahou pomník. Věž vyrostla v letech 1972-77 a má v Praze i o něco mladší sestřičku, meteorologickou věž v Libuši.
Neobvyklá rozhledna jižní Prahy Vrchol stavby obtáčí jednoduchý plechový ochoz, spíš z technických důvodů, aby umožnil opravy a instalaci antén, než jako místo, odkud se dá rozhlížet do okolí. Vodárenství slouží i zbytek areálu, který odděluje od okolí z bezpečnostních důvodů plot.
