„Životní projevy bobrů se dostávají do střetu se zájmy lidí v krajině. Bobři kácejí stromy, ke kterým mají lidé citový vztah, staví hráze, takže mohou zaplavovat pozemky, hrabou nory. Současně ale právě bobří hráze mohou přinést nám lidem hodně pozitivního. Zadržují vodu v krajině a zlepšují její kvalitu,“ říká pro Metro Jitka Uhlíková z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR s tím, že se tyto hráze nicméně na území Prahy vyskytují spíše ojediněle.
Jako koordinátorka takzvaného tuzemského programu péče o bobra evropského ví Uhlíková o mediálním obrazu bobrů své. A není podle ní příliš dobrý. „O bobrech se v médiích píše pouze a hlavně v souvislosti s problémy, které s nimi vznikají, mají už nálepku škůdce. Ale vůbec se nezmiňují pozitiva. Nemluvě o tom, že je to opravdu zajímavý a jedinečný živočich,“ dodává pro Metro Uhlíková.
Osídlení území hlavního města Prahy bobry je podle odborníků dokladováno od roku 2015. V roce 2019 bylo na území Prahy již asi sedmnáct teritorií tohoto hlodavce. Navzdory nárůstu populace však bobři Prahou hlavně procházejí dál.
„Teritorium má na toku délku jeden až dva kilometry a obývá jej rodina. Je to většinou rodičovský pár a mláďata dvou generací. Průměrná početnost v rodině je pět jedinců. Tedy z hlediska počtu je na území Prahy přibližně stovka bobrů. Vyskytují se zejména na Berounce a Vltavě,“ doplňuje Uhlíková. Do povodí Berounky se bobři dostali v západních Čechách, které osídlili jedinci z Bavorska, z povodí Dunaje už v 90. letech minulého století.
Bobr může ohryzat jakýkoli listnatý strom jakéhokoli průměru, včetně vzrostlých topolů.
„Na území Prahy je výskyt bobrů spojený zatím hlavně s ohryzanými stromy. Bobři stromy okusují zejména od září do března, pak tedy přecházejí na klasické rostliny. Jak je přes zimu vše šedé, tak okousané stromy jakoby svítí a přitahují pozornost lidí,“ vysvětluje Uhlíková a dodává: „Ke střetu mezi lidmi a bobry v Praze by mohlo dojít zejména kvůli okusu stromů. Stoprocentní ochranou dřevin proti bobřímu okusu je oplocení stromů.“
Přes zimu se bobři živí dřevinami. Přes jaro a léto pak hlavně zmiňovanými bylinami. Rozšířeným mýtem o těchto až metr dlouhých hlodavcích s plochým ocasem je podle Uhlíkové především jejich domnělá konzumace ryb. Ty jsou však pro bobry energeticky málo výživnou potravou a zima je pro bobry opravdu prověrkou. Hlavně pro mláďata.
„Bobři nemají zimní spánek, a jsou tedy aktivní. Ochranou proti chladu je jim hlavně kvalitní kožešina, kvůli které byli v minulosti loveni. Živí se obecně listnatými stromy, jehličnany velice ojediněle. Bobr může ohryzat jakýkoli listnatý strom jakéhokoli průměru, včetně vzrostlých topolů. Bobři se živí kůrou, lýkem, větvičkami a listím. Vlastní dřevo už nekonzumují,“ popisuje pro deník Metro Uhlíková, podle které mezi nejčastěji potravně využívané stromy patří vrby a topol osika. „Nejraději mají tenké větve do průměru dva a půl centimetru, ideál jsou vrbové pruty,“ krčí rameny Uhlíková.
Informace o bobrech a také opatřeních, která lze použít, aby konflikty mezi lidmi a bobry byly menší, je možné najít v publikaci Průvodce v soužití s bobrem na webu zachranneprogramy.cz. Bobry si v Praze lidé často pletou také s nepůvodními nutriemi z Jižní Ameriky. Ty podle Uhlíkové s bobry většinou kámoší. „Žijí bez problémů na jedné lokalitě. Nejméně o polovinu lehčí a menší nutrie jsou aktivní hodně přes den, bobři hlavně v noci. Lidé si často myslí, že vidí bobra, ale je to ve skutečnosti nutrie,“ uzavírá pro Metro Uhlíková.
