Světový šampionát Adventure Racing je nejtěžším týmovým závodem, jaký si můžete představit. Tým tvoří vždy tři muži a jedna žena. Tou, která se nedávno z úspěsného závodu v Ekvádoru vrátila, je pětatřicetiletá triatlonistka a bikerka Dáša Svěráková.
Ženy to v závodu nemá jednoduché
Pomoc trpícímu
Všudypřítomné bahno
Fyziologicky je to dané, že žena je v týmu a při těchto typech závodů vždycky nejslabším článkem řetězu. Je těžké se s tím vyrovnat a závodit, když víte, že na vás to všechno visí. „Ano, po celou dobu jsem jím byla. Naštěstí jsem věděla, že mi kluci pomohou, když budu potřebovat. Vím, že jsem povinné vybavení týmu, by se dalo říct,“ říká s úsměvem sympatická světlovláska. „Vím, že jsem nejslabší a k tomu také tak přistupuji,“ potvrzuje svou pozici i pocity.
Běh a chůze v extrémních podmínkách, jízda na horském kole, na kajaku na divoké vodě i na moři a k tomu ještě další disciplíny, které organizátoři připraví. Slaňování, lezení, překonávání překážek.
Závod je nesmírně obtížný
Dáša Svěráková a Pavel Kurz na divoké vodě
S partou závodníků Tomášem Petrečkem, Jaroslavem Krajníkem a Pavlem Kurzem z českého týmu Black Hill/OpavaNet, kteří už mají značné závodní zkušenosti, se dala dohromady teprve letos právě díky Kurzovi. To je její spolužák z vysoké školy.
I když i ona zvládla mnoho závodů, tak dlouhý ještě nejela. Navíc nikdy před tím nebyla v nadmořské výšce nad 3000 metrů. „Startovalo se v nadmořské výšce asi 4200 m a pohybovali jsme se i ve 4600 metrech. Kvůli tomu jsme přijeli o týden dříve,“ popisuje, proč byla nutná dostatečná aklimatizace, kterou celý tým zvládl.
Závod je fyzicky a psychicky nesmírně obtížný, ale značnou roli hraje také orientace v terénu a výpočet tempa. „Mapa byla spíš orientační, moc se z ní vyčíst nedalo. GPS jsme až na jednu etapu nesměli používat. Občas jsme narazili na křižovatku a například nově postavená cesta v mapě vůbec nebyla,“ potvrzuje s tím, že orientaci v trase nechávala na zkušenějších z týmu.
Nejhorší byly bahnité úseky v lesích
Závěr bahenního treku
Tomáš Petreček a Jaroslav Krajník nakupují
„Od začátku jsem měla otlaky na chodidlech, což bylo asi z cyklistických treter při dlouhé etapě. Kdykoliv jsem musela došlápnout, bylo to pro mě utrpení,“ vzpomíná na největší problém závodu. Při soutěžích je běžné, i mezi muži, že si vzájemně pomohou šňůrou, na které se táhnou.
Pro Svěrákovou byly nejhorší bahnité úseky v lesích. Cesta úzká, bahno všude. „Kdyby mě kluci nenavázali a nešli jejich tempem, kdybychom se měli řídit podle mých krůčků, co byly jak našlapování kočičky, tak jsme tam doteď,“ směje se tomu, jak je člověku na vodítku.
Soutěž není pro spáče
Závod
|
Soutěž není určena pro velké spáče. „Za celý závod jsme museli strávit povinně osm hodin odpočinku v depu. To, jestli si tým čas vybral najednou, nebo po kouscích, bylo na nás,“ říká s tím, že za celou dobu naspali tak asi pět hodin. „Do toho ale nepočítám to, když člověk jde jako zombík a spí za pochodu,“ potvrzuje stav, do které se závodník na trase dostává.
Soutěž není jen hltání kilometrů a času, ale také o složitých výpočtech. Dark (temná) zóna je noční můrou všech. Tu nastavili pořadatelé u kajaků na divoké vodě, kde není možné za tmy jet. Je to pomyslná závora, přes kterou pořadatelé závodníky nepustí do doby, než se rozední. Proto ten, kdo nedorazil včas, musel čekat až do rozednění. Týmy před ním mu ujely a ty za ním ho dohnaly.
Tým dosáhl nejlepšího českého výsledku
„Nám to díky tempu vyšlo kajaky jsem si užila. Bylo tam asi dvacet peřejí, voda teplá a připadala jsem si jako v akvaparku. Navíc jsme předstihli pět týmů,“ vzpomíná na nejkrásnější a podle ní snad jedinou část závodu, která jí přinesla potěšení.
Tým Black Hill/OpavaNet dosáhl v soutěži osmé místo a tím i historicky nejlepší umístění české čtveřice v závodech mistrovství světa Adventure Race.
Kdo chce v závodu uspět, musí zvládnout:Jednotlivé disciplíny
Závodníci vystoupali 6350 m, klesali 9100 m Výsledný čas 136 hodin, 15 minut = 5 dní, 16 hodin, 15 minut |
