Praha 29. ledna 2024 (PROTEXT) - Horkým zdravotnickým tématem posledních týdnů je pozměňovací návrh k novele zákona o léčivech, takzvaný chráněný distribuční kanál léčiv. Typický poslanecký přílepek, který s touto novelou vlastně ani nesouvisí, je standardní ukázkou toho, jak se zákony připravovat nemají.
Pozměňovací návrh, za nímž dlouhodobě stojí distribuční společnost PHARMOS, se vloni do novely zákona o léčivech standardní legislativní cestou nedostal. Jeho podporovatelé se však o to snaží za každou cenu, a to i přes zamítavé stanovisko Ministerstva zdravotnictví ČR (MZ ČR), jehož novela zákona o léčivech vešla v platnost teprve na počátku letošního ledna.
Proti přílepku se postavila i další autorita – Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS). Návrh je podle něj v přímém rozporu s pravidly hospodářské soutěže, naráží na limity evropské legislativy a jeho zavedení by v aktuální legislativní situaci bylo nevhodné. Z loňského sektorového šetření navíc vyplývá, že obdobný návrh útočí na existující přímé distribuční kanály léčivých přípravků. Co to znamená? Jsou to „cesty“, které za dobu své několikaleté existence výrazně přispěly k dostupnosti léků na českém trhu a do velké míry pomohly zabránit jejich vývozům z České republiky (u některých skupin léčiv až o 90 procent). A to může být právě důvodem, proč se předkladatelé snaží tyto kanály narušit.
Přílepek nepodporují ani zástupci největších distributorů léků v Česku, kteří jsou sdruženi v Asociaci velkodistributorů léčiv (AVEL). Považují ho za zástěrku pro vývoz léčivých přípravků z Česka. Vývoz léků od nás do zemí s vyšší cenovou hladinou je přitom každodenní realitou. Podle veřejně dostupných informací Státního ústavu pro kontrolu léčiv dostala například zmiňovaná firma PHARMOS od roku 2021 za vývoz léků z ČR pokutu v souhrnné výši téměř 500 tisíc korun.
Obdobný pozměňovací návrh nicméně není v českém prostředí novinkou. V roce 2017 ho prosadil tehdejší poslanec Daniel Pawlas (jednalo se o tzv. lex Pawlas). A už tehdy jej kritizovaly MZ ČR a ÚOHS. V praxi se nepoužíval, léky přes něj neproudily a nahradilo ho proto jiné, ministerské znění zákona. Aktuální návrh na chráněný distribuční kanál je s původním zněním lex Pawlas prakticky totožný. A tudíž stejně neefektivní.
V čem vlastně škodí? Zcela zapomíná na potřeby pacientů. Ukládá pouze výrobcům léků povinnost dodávat léčiva všem distributorům. Přílepek tak chrání jen distributory a ne pacienty. Podle něj by navíc takzvaným chráněným kanálem mohly proudit i nákladné centrové léky, tedy ty, které nelze vydat v každé lékárně, protože se podávají výhradně v centrech. Právě tady vidí řada odborníků zásadní riziko v nekontrolovatelném reexportu, tedy vývozu léků z ČR do ciziny, což má přímý vliv na nedostupnost léků pro české pacienty.
Je potřeba také dodat, že návrh nedává smysl v systému tržní ekonomiky. Neexistuje důvod, proč by měl mít soukromý komerční subjekt (tj. distributor léčivých přípravků) garanci, že mu dodá jiný soukromý subjekt (tj. výrobce) léčiva a za jakých podmínek. Léčiva mají být k dispozici především pacientům, nikoliv distributorům. Nebo je snad obchodní zájem jednoho distributora důležitější než zájmy pacientů?
Podtrženo, sečteno: „Chráněný distribuční kanál“ nepřinesl a nepřinese pacientům nic pozitivního, ba právě naopak. Pokud chceme pomoci pacientům, aby například nemuseli dojíždět za léčivy velké vzdálenosti, můžeme otevřít racionální diskusi o distančním výdeji léků na recept nebo pracovat s reálnou poptávkou léků na základě e-receptů.
To by však zastáncům pozměňovacího návrhu muselo jít o pacienty, nikoliv o vlastní obchodní zájmy.
Mgr. David Kolář
výkonný ředitel
Asociace inovativního farmaceutického průmyslu
ČTK ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz.
