Uhlíková stopa firemního IT nezačíná v zásuvce ani v cloudu, ale u nákupu licencí. Rostoucí hardwarové nároky nového softwaru vedou k předčasnému vyřazování techniky, co zvyuje materiálovou stopu firem. Rozhodování o pořízení starích druhotných softwarových licencí tak můe mít nejen ekonomický, ale i ekologický rozměr.
Digitální technologie toti nejsou nehmotné. Kadý program, cloudová sluba nebo databáze běí na fyzických zařízeních od notebooků přes servery a po disková pole. Podstatná část jejich ekologické zátěe přitom nevzniká a při provozu, ale u ve fázi těby surovin, výroby komponent a dopravy. Jde o takzvané vtělené emise. Uhlíková stopa IT nevzniká jen v okamiku, kdy zařízení odebírá elektřinu. Významná část dopadu souvisí také s výrobou hardwaru a rychlostí jeho obměny. Software proto není jen nehmotná vrstva - rozhoduje o tom, jaký hardware firma potřebuje a jak dlouho jej dokáe efektivně pouívat, říká Luděk Barták, ředitel komunikace Forscope.
S principem vtělených emisí pracuje i mezinárodní metodika Software Carbon Intensity (standard ISO/IEC 21031:2024), která hodnotí uhlíkovou stopu digitálních slueb nejen podle spotřebované energie, ale právě i podle emisí vázaných v pouitém hardwaru. Pokud software klade neúměrně vysoké nároky na výkon nebo výrobce ukončí jeho podporu, nastává takzvaná softwarově vyvolaná obsolescence situace, kdy je zcela funkční technika vyřazena jen proto, e ji nepodporuje nové systémové poadavky.
Mnoho organizací dnes podléhá zaitému stereotypu, e jakmile dodavatel softwaru změní licenční politiku nebo uvede novou verzi, musí upgradovat. Spolu s tím ale často vyřadí i jinak funkční počítače a servery, které novou zátě výkonově nezvládají. Tím vak skokově zvyují svou uhlíkovou stopu i kapitálové výdaje. Udritelné IT nespočívá v mechanickém odmítání inovací, ale v řízeném rozhodování podle reálných potřeb, bezpečnosti a skutečné ivotnosti infrastruktury, vysvětluje Duan Hubáček, ředitel pro distribuční kanály společnosti Forscope.
Tlak regulace i dodavatelských řetězců
Zájem o přesná environmentální data roste i v důsledku evropské směrnice CSRD a standardu ESRS E1, který se zaměřuje na změnu klimatu a rozděluje emise do kategorií Scope 1 a Scope 3. Právě do Scope 3 spadají nepřímé emise hodnotového řetězce, včetně výroby nově pořizovaného IT hardwaru a nakupovaných cloudových či datacentrových slueb. Druhotné trvalé licence přitom představují plně legální a auditovatelný způsob, jak prodlouit ivotní cyklus stávajících systémů i kompatibilního hardwaru.
Druhotný software není automatickou odpovědí na uhlíkovou stopu IT. Je to vak klíčový nástroj cirkulární ekonomiky v digitálním světě. Umoňuje organizacím modernizovat vlastním tempem a vyhnout se zbytečným hardwarovým investicím tam, kde starí verze pro dané procesy plně postačují, dodává Luděk Barták.
Zdroj: Forscope, a.s.
ČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese https://www.protext.cz/zpravy/59493.


















