Dnes využívá dopravní podnik čtyři stovky kloubových autobusů, tehdy jich bylo z Maďarska dovezeno prvních dvacet. "Autobusy Ikarus 280.08 se osvědčily zejména na rozsáhlých sídlištích na okrajích metropole. Do sídlišť tehdy nejezdilo metro ani tramvaje, takže bylo nutné zvýšit kapacitu přepravy, aby desítky tisíc Pražanů mohly jezdit za zaměstnáním a do škol," vysvětluje Pavel Fojtík, vedoucí archivu dopravního podniku.
Řidiči harmonik museli umět dobře couvat
Ikarův pád
|
Situaci tehdy vyřešil nákup kloubových vozů. "Nový autobus byl schopen přepravit až o 50 procent cestujících více než standardní autobusy. V něm bylo místo pro 96 cestujících, zatímco v Ikarusu bylo místo pro 140 osob", dodal Pavel Fojtík. Poprvé byly autobusy nasazeny na linku 190, která tehdy propojovala Jižní Město se stanicí metra Budějovická. Brzy se tyto vozy objevily také na lince 177.
Kloubové autobusy vyžadovaly dobrou techniku jízdy od řidičů, a to zejména při couvání a průjezdu zatáčkami. Přestože mezi Pražany nebyly tyto autobusy příliš oblíbené pro výraznější hluk v interiéru a menší pohodlí, zapsaly se během svého více než dvacetiletého provozu významným způsobem do historie pražské autobusové dopravy. Od roku 1991 dostaly Ikarusy tuzemskou konkurenci v kloubových autobusech Karosa B 741. V pravidelném provozu svezl poslední Ikarus své cestující 1. července 1999 na lince 215. Jeden vůz Ikarus 280.08 se oprávněně stal součástí sbírek Muzea městské hromadné dopravy v Praze.
Základní údaje o autobusu Ikarus 280.08
|