Počet nemocných rakovinou neustále stoupá. My jsme se potkali v ambulanci gynekologické, zajímalo by mě proto, jak je to s rakovinou prsu u žen?
Nádorů přibývá. Tedy v České republice. Není tomu tak úplně ve všech zemích na světě. I u nás mírně klesá mortalita, na rakovinu prsu tedy umírá méně žen než dříve. Přesto tady máme jeden nový trend, který je alarmující.
Myslíte výskyt karcinomu u mladých žen?
Ano, bohužel. Měl bych předeslat, že před dvěma lety jsem oslavil zlatou promoci. Celý svůj dospělý život, už 50 let, se věnuji onkologii. Ten rozdíl mezi rakovinou tehdy a teď je obrovský. Karcinom prsu se čím dál častěji vyskytuje u žen mladších 35 let. Dokonce jsme proto ve Všeobecné fakultní nemocnici založili specializovanou ambulanci – Projekt 35.
Proč?
Protože se takové ženy vůbec objevily. Asi tak před deseti lety. Je dobře, že jsou podchycené. Rakovina v tak mladém věku totiž bývá agresivnější. Vývoj je rychlejší a nebezpečnější.
Je známo, proč se vůbec objevily?
Ano. Vlivů je několik. Mezi ty hlavní patří odsouvání mateřství do vyššího věku. Ženy začínají menstruovat čím dál dříve a děti mají čím dál později. Honí kariéru a potom horko těžko porodí jedno dítě. To je dokonce horší než nemít děti vůbec. Porod po třicátém roce věku je výrazným rizikovým faktorem. Nejraději máme mladé maminky – nastoupí laktace, prs se celý předělá a je menší šance ke zvratu.
Jak se jako onkolog díváte na hormonální antikoncepci?
Je to další rizikový faktor. Nebo dokonce IVF – tedy umělé oplodnění, které je nyní doporučované jak na běžícím pásu. Taková hormonální nálož by měla znamenat opravdu důkladné pravidelné kontroly, což se bohužel vůbec neděje. Velmi na pozoru by se měly mít také ženy, u kterých se karcinom vyskytl v rodině, u matky či babičky. Ať už prsu, či vaječníků.
Co tedy mají tyto ženy, patřící mezi rizikové, dělat?
Samovyšetření prsu by mělo být součástí osobní hygieny u všech žen, kterým začne menses. Při jakémkoliv podezření by měly jít k lékaři ihned. Ženám s rodinnou zátěží bych doporučil genetické vyšetření, kde se dá odhalit mutace genu BRCA.
Co ještě my ženy můžeme pro sebe udělat?
Víc se hýbat a méně jíst. To tedy platí pro všechny, nejen pro ženy.
Mám pocit, že vyšetření prsou pohmatem stále nepatří mezi běžná preventivní vyšetření. Kdo by je měl vlastně dělat? Praktický lékař? Gynekolog?
Po třicátém roce pacientek by měl někdo z nich. No, asi se to ještě musí naučit.
Proč to lékaři nedělají? Neříkejte mi, že se stydí…
V medicíně se začínáme víc spoléhat na výsledky vyšetření, přístroje. Neumí se poslouchat srdce, plíce. Bohužel. Chodí se na mamograf a doktoři si asi říkají, co já bych jí osahával prsa, ještě by mě žalovala. I když mamograf doporučuji všem ženám nad 45 let jednou za dva roky, musím zdůraznit, že i během těch dvou let je třeba ta prsa hlídat.
Vy nyní kromě domovské Všeobecné fakultní nemocnice působíte v Ambulanci u Arbesa. Kdo se k vám může objednat?
Chodí ke mně pacientky zdejších gynekologů, ale objednat se ke mně může opravdu kdokoliv, kdo chce pro sekundární prevenci rakoviny udělat co nejvíce. Nejen ženy, ale i muži!
Co je u vás čeká?
Mile si s nimi popovídám, zeptám se, co dělají pro primární prevenci, odeberu anamnézu a podle toho doporučím, kam jít dál. Může to být mamograf, sonograf, genetika. Pokud bude všechno bez rizika, uvidíme se za rok. Když se mi něco nebude zdát, domluvíme se, jak budeme pracovat dál.
