RECENZE: Deváté Star Wars jdou vstříc nostalgikům a zaplétají konce

A je to tady. Devátá a na dlouhou dobu poslední epická výprava do předaleké galaxie ve filmu Star Wars: Vzestup Skywalkera dnes vstupuje do českých kin. Jako oddaný fanoušek původní staré trilogie i novějších pokračování myslím, že to za daných okolností nemohlo dopadnout lépe. Tvůrci nejnovější trilogie to totiž rozhodně neměli jednoduché.

„Ve strhujícím závěru stěžejní Ságy Skywalkerů se zrodí nové legendy a odehraje se konečný boj za svobodu galaxie.“ Touhle větou shrnuje český distributor epizody 9 děj závěru ságy. I já se pokusím příliš podrobností z děje neprozrazovat. V jeho utváření sehrála klíčovou roli účast režiséra J. J. Abramse, který točil již sedmičku, tedy vlastně první a nejlépe přijímaný díl nejnovější trilogie. Ta totiž v mnoha ohledech věrně kopírovala osvědčenou šablonu nejstaršího, a to čtvrtého dílu.

Hvězdné války Franšíza vznikla v roce 1977 uvedením prvního filmu Star Wars: Epizoda IV – Nová naděje, jenž se stal celosvětovým fenoménem. V dalších letech přišly Impérium vrací úder (1980) a šestka – Návrat Jediů (1983), které tvoří původní trilogii. Prequelová trilogie, tedy ta, jež dějem předchází té původní, byla vydána na přelomu 20. a 21. století. Zahrnuje Epizodu 1: Skrytá hrozba (1999), dvojku Klony útočí (2002) a trojku Pomsta Sithů (2005).

Epizoda 7 byla před čtyřmi lety po všech stránkách příliš bezpečným staronovým začátkem série. Aby také ne. Na režisérskou židli usedající Abrams byl totiž pod takovým tlakem ze strany fanoušků a studia Disney, že by jej neunesli mnohem těžší hollywoodské váhy. Výsledkem byl naštěstí dobře přijatý doják se známými ze staré trilogie, jako princezna Leia či Han Solo, i novými svěžími postavami v čele s Rey, Finnem, Poem i ďábelským Kylo Renem. Režisér Abrams navíc uměl chytře míchat nové prvky se starými a diváka příjemně překvapovat. Pak ale přišla epizoda 8, která početnou skupinu fanoušků nadobro rozdělila na dvě poloviny.

Abramsův nástupce Rian Johnson se totiž rozhodl překvapovat po svém. Režisérovi osmého snímku ze světa Hvězdných válek s podtitulem Poslední z Jediů se povedlo naštvat opravdu hodně lidí. Přistoupil totiž k látce podstatně osobitěji než Abrams, což nebylo mnoha fandům po chuti. Na plátně předvedl jízdu, jež ve snaze diváka překvapit smetávala předchozím filmem nastolené otázky ze stolu, jindy zaváděla postavy do slepých uliček či jejich cesty úplně ukončovala. Osobně jsem si nápaditost osmých Star Wars velmi užil a byl jsem zvědav, jak se režisér devátého pokračování popasuje s nelehkým úkolem na Johnsonův snímek navázat. Pro jeho natáčení totiž nebyla již k dispozici nejvýraznější přeživší postava staré gardy Carrie Fisher (Leia), na které měl děj dál logicky stavět.

Když se ukázalo, že bude závěr trilogie opět na bedrech Abramse, oddychl jsem si. I když mi bylo jasné, že dojde ze strany studia na kontrolu škod způsobených osmým dílem a Abrams to zase nebude mít jednoduché. Epizoda 9 se v porovnání s osmičkou nepřekvapivě opět vrací k mnohem větší rutině.

Star Wars: Vzestup Skywalkera 90 % Sci-Fi / Dobrodružný / Akční / Fantasy USA, 2019, 142 min

Abrams vytahuje z klobouku jednu relikvii známou ze starších dílů za druhou a okatě nakukuje do kuchařky duchovního otce původní série George Lucase. Víc než cokoli je tak Vzestup Skywalkera zase vesmírnou fantasy pohádkou, jejímž klíčovým motivem je rozvíjející se vztah Kylo Rena a Rey a také hledání pravdy o Reyině původu. Další postavy jako Finn a Poe, které zde opět dostávají „druhý největší prostor“, však jednají jako podle šablony. Až na čestnou výjimku v podobě C-3PO je pak zapojení zbytku osazenstva jako Chewbacca (pro někoho Žvejkal), R2-D2 i BB-8 ve snímku až tristně miniaturní. Stejného zacházení se dočkává skoro groteskně působící zapojení posledního a v nové sérii dosud nepoužitého člena „staré gardy“ Landa Calrissiana.

Ve Vzestupu Skywalkera podle mého neskutečně šlapou emoce a nabízí se rozřešení i těm, již se u osmičky spálili. Že je z některých Abramsových rozhodnutí jasné, že chtějí okatě přepisovat Johnsona, je nasnadě. Osobně tohle zaplétání rozvázaných konců považuji za Abramsův úspěch. Devítka je tak nakonec dětsky temnou podívanou s optimistickými momenty, která až do úplného konce umně hraje na nostalgickou notu. A to v neposlední řadě i zapojením starého sithského záporáka. Co jsem zatím slyšel, někteří plánují pobrat to nepřeberné množství použitých motivů až při příští návštěvě kina. Nedivím se jim.

O tom, zda deváté Star Wars ohodnotit přísně, jsem přemítal dlouhé hodiny. Vesmír Hvězdných válek se však v posledních letech rozrůstá do takového množství mně osobně ne vždy příjemných stran, že by to bylo ode mě úzkoprsé. S kamarádem, který snímek také zhlédl s předstihem, jsme přemýšleli, zda nám na prožitek nechyběly pomyslné dětské růžové brýle. Ona asi ani ta epizoda 4, a rozhodně epizoda 1 a 2 nebyly o moc lepší. Mé hodnocení je i proto kladné. Koneckonců, kdyby si moje zatím fiktivní dcera hrála za pár let s dřevěnou tyčí na Rey, měl bych asi velkou radost. I o tom byly Hvězdné války taky vždycky. O rodině.