RECENZE: Thriller předvádí svou verzi politické reality. Ale nepřiznaně

Na společensko-politické atmosféře se tvůrci přiživují těsně před volbami. Malý evropský stát kdesi pod horami ovládají vysoce postavení zločinci, lidé propojení s politikou, mafií, ale i s policií, soudy a velkými kšefty. Tak začíná oficiální popis příběhu slovenského politického thrilleru Sviňa, jenž má příští čtvrtek vstoupit do českých kin. U našich východních sousedů si svou premiéru odbyl již minulý týden a z jeho dosavadních tržeb je již nyní zřejmé, že půjde o jeden z největších hitů slovenské kinematografie. 

Od první upoutávky na Sviňu totiž bylo jasné, že vzhledem k aktuálním událostem, jež se posledních pár let na Slovensku odehrávají, bude mít divák při sledování snímku často trochu nepříjemný pocit. Děj snímku je totiž reálnější, než by měl být. 

Nejúspěšnější víkend Film Sviňa má na svém kontě historicky nejúspěšnější první víkend ve slovenské kinematografii. Od čtvrtka 6. až do neděle 9. února vidělo snímek ve slovenských kinech rekordních 98 056 tisíc diváků. Premiéru v Česku si odbude 20. února.

Tvůrci filmu na tento kalkul sázejí i tím, že premiéru odsunuli na datum jen pár dní před volbami do slovenského parlamentu. Příběh mafiána Wagnera pohybujícího se ve světě nejvyšší politiky tak o to více nenechává slovenské diváky z logických důvodů chladné. Ti se přitom před zhlédnutím i po něm dělí na několik skupin. Na ty, kteří na Sviňu nahlížejí jako na věrný přepis slovenské politicko-společenské reality, nebo chcete-li hraný dokument. Pak jsou tu tací, kteří snímek vnímají jako předvolební (anti)kampaň. Pak je tu třetí, asi nejsmířlivější skupina, jež Sviňu vnímá jako odvážnou uměleckou fikci. Platícím divákem se dříve či později stane každý z nich. 

Tvůrci se tváří, že se nebojí reakcí „prostého“ lidu, ale ani těch sviní s velkým S, o kterých ve snímku vyprávějí. Na začátku totiž v titulcích zbaběle upozorňují na fakt, že je podobnost děje se skutečností či filmových postav s opravdovými lidmi čistě náhodná. Při uchování této věty v paměti si divák při sledování bolestně uvědomí, že s ním tvůrci hrají nečistou hru. 

Pokud by se dala slovenská filmová a někdy i seriálová tvorba v posledních letech za něco pochválit, byla by to odvaha. Zejména thrillery i politicky laděná dramata tam prostě umějí. Možná to není právě hollywoodská liga, ale pořád mají stokrát větší „koule“, než měli zejména v posledních deseti letech čeští filmaři. Při pohlížení na Sviňu právě optikou slovenské odvahy je proto smutné, co nám vlastně tvůrci v čele s režiséry Marianou Čengel Solčanskou a Rudolfem Biermannem nakonec servírují. 

Zápletka přitom vypadá zpočátku zajímavě. Nadějný politik v podání Marka Igondy díky zásahu vlivného podnikatele a mafiána Wagnera (Jozef Vajda) ovládne celou zemi. Kdo má moc, má pod palcem policii i státní obchody, a tak se z něj brzy stává dobře fungující kolečko v místním zločinném stroji. Zároveň sledujeme příběh dvou teenagerek v resocializačním centru, jež jsou kvůli vydírání nejen církevních činitelů, nuceny k drogám i prostituci. Když ale jedna z nich vyhledá mladého novináře, který se pustí do rozplétání neuvěřitelné chobotnice zločinu, i tomu nejméně zasvěcenému divákovi dojde, o čí příběh a následné tragické úmrtí ve filmu nakonec půjde.

Sviňa 50 % Drama / Thriller Slovensko, 2020, 98 min

Nejen Slováci, ale i informovaní tuzemští diváci okamžitě poznají v postavě Wagnera podnikatele Mariana Kočnera. Jiní zase ministra s kolou v ruce, jehož po úspěchu ve volbách fandové nosí na rukou, či bývalou miss jako asistentku dalšího poslance. A pak je tu také novinář, který se pouští do záhadných a nebezpečných kauz a redakčně působí v deníku Aktuální noviny. Ten má svůj předobraz zcela doslovně ukotven v tragicky zavražděném novináři Jánu Kuciakovi. 

Stejným způsobem přitom pomocí věrného kopírování klíčových událostí na Slovensku i pseudonymy vybavených postav pracovali také tvůrci seriálu Za Sklom. Ti však na rozdíl od těch, co stojí za Sviňou, měli kuráž otevřeně přiznat přímou inspiraci děním na Slovensku. Nebáli se dokonce ani přiznat, kde u nich končí fikce a kde začíná realita. Právě tato kvalita tvůrcům Svině chybí. Kvůli tomu tak snímek o alkoholu a sexuchtivých zlounech působí nechtěně směšně. 

Slovenský snímek Sviňa si zaslouží průměrné hodnocení. Je to hlavně proto, že ač tvůrci s látkou pracovali často podivně, natočili svižný snímek plný až vyhrocených scén. Zároveň si však myslím, že si většina redaktorů stejně jako já po novinářské projekci položila otázku, zda by chtěli, aby jim v případě jejich úmrtí stavěl nějaký filmař podobně chatrný pomník. A k tomu před volbami. Za sebe říkám: Ne, děkuji!