Grinch je věčně rozmrzelý zelený chlupáč, jemuž vyhovuje samotaření v jeskyni, kde se nechává obskakovat psem Maxem. Do blízké vesničky Kdosice vyráží obvykle až ve chvíli, kdy mu dojde jídlo. Ta ale bohužel právě nastala, a to v době, kdy v Kdosicích vrcholí přípravy na Vánoce. Potíž je ale v tom, že je pro zeleného ďábla návštěva civilizace velmi nepříjemným zážitkem. Vánoce totiž nenávidí, a tak se mu obtížně snáší nejen až nechutně pozitivní kdosičtí obyvatelé, ale také domy obsypané světly či koledy znějící na každém kroku. Když se pak ještě dozvídá, že budou letos svátky třikrát opulentnější než dřív, rozhodne se vše zarazit a vánoční atmosféru lidem z Kdosic ukrást přímo pod nosem.
Když se řekne Grinch, většina Čechů si vybaví Jima Carreyho v zeleném kostýmu, pro našince dovybaveného hlasem neméně charismatického Borise Rösnera. Nadčasovou pohádku o pravých hodnotách Vánoc Američané milují již od roku 1966, kdy se zde kreslený příběh poprvé objevil ve filmové podobě (pár záběrů je možné vidět v Sám doma 2). Zamilovala si jej však také spousta tuzemských obyvatel, a to i přesto, že v něm Ježíška nenajdete.
Nový Grinch za svým předchůdcem rozhodně nezaostává. Jeho velkým plusem je právě posouvání možností, které zelený chlupáč před osmnácti lety neměl. Vtipy, jichž je ve snímku požehnaně, totiž staví hlavně na krkolomné akci, jakou může na plátně kvalitně nabídnout současný animovaný film. Příběh je malinko zjednodušený, modernější a až na úplný konec, kdy je balastu příliš, s ním tvůrci pracují šikovně. Za pozornost stojí také nápaditost scén, kdy hlavní hrdina „krade Vánoce“. Jeho vynálezy si v ničem nezadají s vychytávkami komiksového Batmana. Jiní si jistě vzpomenou na hlavního hrdinu filmů Já, padouch, které také pracují s konceptem bručouna s měkkým srdcem.
Grinch bude finanční hit a za mě jde zatím o nejlákavější předvánoční pohádku. I bez Carreyho.
