Častým argumentem pro pozitiva internetového nakupování a doručování až do ruky je, že e-shopy vytvářejí nová pracovní místa a poslíčci mají co dělat.
Jenže ve chvíli, kdy akutně řešíme klimatické změny, bychom argumenty, že něco podporuje ekonomiku a hospodářský růst, neměli vnímat nekriticky. Ano, emisní bilance někoho, kdo žije na venkově a pro zboží by si tak či onak dojel autem do města, a ta, když mu to doveze zásilková služba, je zřejmě srovnatelná. Jinak už to je ve městě. Tam řada lidí, kteří by jinak dojeli do obchodu MHD nebo do něho zašli pěšky, si nechá věci nebo jídlo dovézt poslíčkem. Tady je pak ekologická bilance jiná. To je ale jen zlomek toho, co by bylo třeba zohlednit, jde i o energetickou náročnost kamenných obchodů versus skladů, kde mají internetové obchody své zboží a mnoho dalšího, daleko méně zjevného. Teď se třeba hodně řeší, jestli létat, nebo nelétat kvůli klimatu. Je ale spočítané, že uhlíková stopa internetu, tedy včetně e-shopů, které právě hodně pracují s energeticky náročným ukládáním a zpracováním digitálních dat, se na celkových emisích podílí až čtyřmi procenty, zatímco letecká doprava jen dvěma.
Zákazníkův argument je, že dostane zboží rychle, a když dost utratí, je dovoz zdarma. Taky může věci zdarma vrátit.
V tom je potíž. Na velkých trzích, jako je třeba německý, si e-shopy už nekonkurují cenou zboží, ale doprovodnými bonusy. Třeba vrácením zdarma. To vede k tomu, že si zákazníci, týká se to hodně oblečení, bez přemýšlení objednají jeden druh oblečení, ale ve třech velikostech a barvách, a to, co jim nesedne a nelíbí se, po vyzkoušení pošlou zdarma zpět. To byl právě velký průšvih německého Amazonu, ukázalo se, že vrácené zboží, především oblečení, likvidují. Zkontrolovat vratky, zabalit, znovu oštítkovat a vrátit do skladového systému je pro ně složitější a dražší než tričko za pár eur vyhodit.
Co s tím?
Němci už uvažují o tom, že přijmou zákon, že by něco podobného bylo zakázané. Protože si každý spočítá, že všechna práce vynaložená na výrobu věci, na její dodání do e-shopu a pak k zákazníkovi a zpět je v tom případě zcela zbytečná a jedná se o obrovské plýtvání.
Češi se chlubí tím, že je u nás nejvíc e-shopů na světě. Jsme na to hrdí oprávněně?
Podívejte. V kamenných obchodech se už zdarma tašky nerozdávají, je to zakázané. Ale ukázalo se, že spotřeba obalů celosvětově roste, nepodařilo se to globálně omezit. Nárůst jde právě na účet internetového obchodování. A ještě něco důležitého. E-shopy tím, že běží na internetu, mají neustále spuštěné servery, přibývá jich a málokoho napadne, že potřebují ke svému provozu nějakou energii. Ta se přece někde vyrábí. Když říkáme, že elektroauta jsou ekologicky problematická, protože stejně potřebují elektřinu, kterou zatím většinou vyrábějí uhelné elektrárny, tak si zkuste u svého počítače představit třeba výfuk.
Jenže e-shopy opravdu dávají lidem práci, stejně jako firmy zaměstnávající poslíčky. Vidíte to jinak?
Co se lidí ve skladech e-shopů a poslíčků týká, musíme si položit otázku: jaká ta jejich práce je? Ve smyslu jejich pracovních podmínek a finančního ohodnocení. To, že mnohde ti lidé stávkují, ukazuje, že to je práce psychicky ubíjející, fyzicky náročná, nevděčná a ne extra placená. Co se poslíčků týká, tak si řekněme, jestli to jsou skuteční OSVČ, protože většina z nich pracuje pro zásilkové společnosti jen na živnosťák, nebo jestli jsou de facto zaměstnanci a měli by mít i zaměstnanecké podmínky a práva. Zkrátka: neměli bychom vítat vznik jakýchkoli pracovních míst, ale sledovat, zda skutečně vzniká „dobrá“ práce.
Co byste navrhovala? Sebereme zákazníkům to, co tak hojně využívají?
Já ale e-shopy jako takové nezatracuji. Také v nich nakupuji, ale vlastně jen knihy ze zahraničí, navíc si je nenechávám posílat po jedné, ale v jedné zásilce, až jim všechny dorazí do centrálního skladu. Když už mi poslíček občas něco přiveze, snažím se k němu být shovívavá, představit si, v jakých asi pracuje podmínkách To, že je nakupování přes internet populární, nás spíš musí vést k zamyšlení, proč to tak je.
Slýchávám, že doručování šetří čas a je to někdy jediná možnost, jak nakoupit, protože čas lidé nemají.
A jsme u toho. Celý segment e-shopů reaguje i na situaci, že jsou lidé přepracovaní, jsou od rána do večera v práci, vynervovaní. Takže stojí za to o tom přemýšlet. Tady chci upozornit i na sociální stránku. Když se uzavřeme do čtyř stěn doma nebo v práci, kromě kolegů se budeme setkávat jen s těmi poslíčky někde na chodbě. Každý žijeme v nějaké bublině, a když z ní nevyjdeme, nepotkáme spoustu lidí žijících jinak. Chápu, že namítnete, že ne každý stojí o sociální kontakt s nervózní pokladní v supermarketu, ale to je také poznání. Vždycky si všímám, co si lidé dávají do vozíků a košíků. Vidím i ty, kteří tam mají ty nejlevnější potraviny z akcí, a když je vidím, tak mi jejich zevnějšek koresponduje s obsahem jejich nákupů. Když budu jen přebírat zásilky od messengerů, ty lidi v supermarketu nikdy nepotkám. A to je pro nějaké poznání společnosti i pro mě samotnou důležité. Když už mi poslíček občas něco přiveze, snažím se k němu být shovívavá.
Strážce streamu
