Pokud jde o pokutu, Elektrické podniky královského hlavního města Prahy se podle všeho inspirovaly Vídní, která je zavedla svým dopravním řádem asi v roce 1912. „Původní výše pokuty měla být stejně jako ve Vídni dvě koruny, ale nakonec se v novém dopravním řádu se objevila pokuta ve výši jedné koruny,“ podává Fojtík. Dložno dodat, že v té době stála jízdenka dvacetník.
Pokuta se psala na stejnou stvrzenku jako vandalismus
Měsíční jízdenka z roku 1909
Měsíční jízdenka z roku 1909
Slušní cestující dostanou dárek
|
Zavedení pokut ale neznamená, že do té doby neexistovali revizoři. Ti prováděli kontrolu od počátku, tedy i na koněspřežné tramvaji. „Neměli na starosti jen nezbedné cestující, ale kontrolovali také provozní personál, především prodej a kontrolu jízdenek. A čas od času byli zvláštními úředníky kontrolováni i sami revizoři, zda svědomitě a důsledně vykonávají kontrolu,“ vysvětluje Fojtík.
Zpočátku měli revizoři stejnokroj, ale časem začali používat přesně definovaný civilní oděv, včetně charakteristického „tvrdého klobouku“. Při výkonu služby se museli vykazovat nezbytným služebním odznakem. Historickou kuriozitou je podle Fojtíka, že zpočátku se jako stvrzenka o zaplacení pokuty používaly starší stvrzenky na pokuty za poškození vozu, například za rozbití okna. Pokud cestující odmítal pokutu zaplatit a nechtěl se ani legitimovat, byl průvodčí oprávněn přivolat „c. k. stráž bezpečnosti“.
Revizoři v číslech
|
