metro.cz

Počasí v Praze

9 °C / 9 °C

Pondělí, 9. prosince 2019. Svátek má Vratislav.
Tereza Boučková
Tereza Boučková | foto: Archiv TB

Rozhovor: I úspěch může člověka ochromit, říká Tereza Boučková

14. května 2013  8:00 Aleš Mečíř Metro.cz
Šíleně smutné povídky. To je název nové knihy Terezy Boučkové. Po delší odmlce vychází scenáristce, v současné době i sloupkařce deníku Metro, ale hlavně autorce výrazných knih Indiánský běh či Rok kohouta soubor povídek. Včera ho pokřtila.

Poprvé jste se pustila do žánru povídek, o kterých se říká, že jsou jakýmsi prubířským kamenem spisovatele. Vnímala jste to jako výzvu?
Já vnímám každé psaní jako výzvu. Asi proto vydávám tak málo. Po velkém úspěchu románu Rok kohouta jsem měla strach napsat cokoliv. Překvapilo a zaskočilo mě, že i úspěch může člověka ochromit. Nakonec mě napadlo zkusit povídky, tedy žánr, který jsem ještě nikdy nepsala a který nemůže být s mými předchozími prózami porovnáván.

Většina vašich próz má autobiografické rysy. V povídkách je často znázorněn poměrně bizarní svět chatových osad, vypadá to, že jsou za tím opět léta osobních zkušeností.
Myslím, že každý spisovatel může psát jen o tom, co důvěrně zná. V povídkách jsem ale hrozně moc fabulovala, aspoň já si to myslím, a bavilo mě to. Zasadit je na venkov, který svou blízkostí k Praze je i není venkovem, bylo nasnadě. Málokterý spisovatel má tuhle zkušenost.

Dost čtenářů vaše knihy vnímá až terapeuticky. V nové knize je to hlavně povídka Přes most, která k takovému pohledu vybízí. Jak moc je to tedy z vaší strany záměrné?
Když se čtenáři identifikují s literárními postavami a v knížce, kterou čtou, nacházejí kus vlastního života – co lepšího se může autorovi stát? Samozřejmě, že o to stojím! Takový záměr se ale málokdy povede. Člověk na to při psaní vůbec nesmí myslet. Povídka Přes most, doufám, příliš souznících čtenářů nenajde – a když, tak jen v té síle, s kterou mí hrdinové těžkou ránu osudu překonali.

Osudy mnoha postav v povídkách jsou poznamenány totalitou. Třeba v povídce Bouřka vysvětlujete, co to byl devizový příslib. Myslíte, že už nastala doba to vysvětlovat?
Řekla jsem si, že zrovna tohle je asi dobré trochu doříct. Aby se to za sto let nemuselo vysvětlovat. Snad jsem to provedla jen lehce…

V první povídce píšete o tom, že i to málo pozitivního z dob totality, tedy soudržnost mezi lidmi, kteří se se stavem věcí nechtěli smířit, se často vytratilo. Myslíte si, že z hlediska vztahů jsme na tom teď opravdu hůř?
Vztahy jsou, myslím, stále stejné. Dobré i špatné. Nemám ráda, když se věci interpretují černobíle. Život je přece plný paradoxů. A psaní o něm taky.

Komentáře

Hlavní zprávy

Když se budete dívat na strom, tak do něj nejspíš narazíte

Jízda v terénu
vydáno 9. prosince 2019  13:55

Právě dnes vychází nové vydání výukové knihy Škola kola. Publikace je určena pro všechny, kteří chtějí mít z jízdy větší radost. Jedním z autorů je Josef...  celý článek

Spoje MHD po změnách drhnou. Má se to však zlepšit

ilustrační snímek
vydáno 9. prosince 2019  11:56

Deník Metro oslovil čtenáře, jak se jim zamlouvají nové jízdní řády. Převažovala kritika.  celý článek

Potrat je celoživotní trauma, které může rozvrátit vztah

Zdeňka Rybová
vydáno 9. prosince 2019  5:25

Ročně provedou lékaři v Česku kolem dvaceti tisíc umělých přerušení těhotenství. Číslo se rok od roku snižuje. Přesto rozhodnutí ukončit počatý, ale ještě...  celý článek

Zlato jako dárek k Vánocům je novým trendem. Jak ale mince po čase zpeněžit?

Libor Brůna
vydáno 8. prosince 2019  7:37

Věděli jste, že zlato není zatížené zdaněním? A tušíte, že zlaté mince jsou hitem mezi vánočními dárky? Libor Brůna, předseda představenstva firmy Golden...  celý článek

Vaše fotky z Prahy

Máte pro nás zajímavý tip nebo Vás něco trápí a my Vám můžeme pomoct?

Napište nám